Svátek má: Matěj

Komentáře

Eurozóna roste nejrychleji za posledních deset let

Jak naznačil včera zveřejněný bleskový odhad HDP, výsledky eurozóny nejspíše opět překonaly již tak optimistickou prognózu ECB.


HDP eurozóny totiž vzrostl podle bleskového odhadu Eurostatu mezičtvrtletně o 0,6, což v meziročním vyjádření znamenalo přírůstek 2,7 %. Navíc statistický úřad zrevidoval i předchozí číslo, takže šlo vlastně o nejrychlejší růst za posledních deset let. Jde samozřejmě o první čísla, která projdou řadou dalších zpřesnění, nicméně i tak se dá říct, že se kondice eurozóny stále zlepšuje. Nakonec už minulý týden první letošní PMI potvrdily, že i start do nového roku byl z pohledu evropských firem velmi příznivý. Proto by se dále měla zlepšovat i situace na trhu práce většiny zemí eurozóny.

Ostatně nezaměstnanost klesá už čtyři roky za sebou a loni na podzim se už dostala pod hranici devíti procent, zatímco ještě v roce 2013 přesáhla 12% úroveň. I dnešní čísla o nezaměstnanosti v EMU by už s ohledem na rychlý růst ekonomiky měla vyznít pozitivně.


Méně pozitivní však nejspíše bude výsledek inflace, tedy alespoň z pohledu ECB. Očekává se totiž, že meziročně inflace opět poklesne (ze 1,4 % na 1,2 %) a opět se tak vzdálí vytouženému cíli centrální banky. Bez ohledu na fakt, že se eurozóně daří stále lépe a nezaměstnanost klesá, zůstává celková inflace nízká a jádrová inflace v závěru roku dokonce poklesla pod jedno procento. Když k tomu připočteme silné euro, které bude inflaci opět „potlačovat“ v důsledku levnějších dovozů, dosažení cíle zůstane ještě nějakou dobu pro ECB v nedohlednu. Na druhou stranu by to ovšem mohlo znamenat, že ústup od kvantitativního uvolňování a záporných sazeb nemusí být až tak „rychlý“, jak si trhy doposud myslí.

Proto i v případě pokračování silného leč téměř bezinflačního růstu, nemusí být ECB až tak ochotná při podzimním přehodnocování své politiky rychle ustupovat od kvantitativního uvolňování. To spolu s rekordně nízkými sazbami asi nepotěší německé střadatele, avšak na druhou stranu to nepochybně vyřeší otázku, kdo bude kupovat (třeba italské) dluhopisy.

Petr Dufek