Svátek má: Zdeněk

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Předvánoční slavnost a novoroční dárek

Slavnost 21.prosince v holandském Parlamentu, dva dny po vydání jubilejní poštovní známky s Evgenijem Maximovičem Primakovem a v předdveří Vánoc, svátku míru, radosti, a také posvátné poesie, byla věnována ukončení činnosti Haagského tribunálu.

Slavnost, které se mimo jiné účastnili Generální tajemník OSN António Manuel de Oliveira Guterres (1949) a nizozemský král Vilém-Alexandr (1967), patří do řady politických představení inscenovaných Západem, majících za cíl klamat a současně strašit. Oslavovaný konec činnosti absurdního soudního zařízení v EU, které se neprávem nazývalo mezinárodní, dovolující asociaci s OSN připomínám z několika důvodů: Praktický konec Haagského tribunálu začal již 8. Srpna 2008, opona se začala zavírat v začátku ruského bombardování v Sýrii. Nehledě na konec představení v Haagu, klamání a strašení EU, jejich členských států a občanů tribunály budou žít dále pod kontrolou USA, pouze v transformované podobě.

Nelze zapomenout, že tisíce bomb, včetně kasetových, téměř vymazaly Srbsko z povrchu Planety, způsobily obrovskou ekologickou, hospodářskou a etnickou katastrofu. První dvě jmenované katastrofy nenapraví slibované členství v EU a NATO. Třetí katastrofa, etnická, bude pokračovat v té či jiné formě tak dlouho, než se Slovanství stane částí nenávratné minulosti. V době již neřešitelné migrační krize v EU se nabízí všem čtenářům, členům vlády a bezpečnostních složek si vzpomenout na skutečnost: Nalepím li na matné sklo lepicí pásku (v angličtině zvané scotch tape), plocha pod lepicí páskou se stane průzračnou.

Haagský tribunál, stvořený ze soudců v robách a parukách, pracujících jako roboti překreslující historii a fabrikující fakta o jediném viníku (Srbsku), odsoudil 161 lidí (k tisícům let vězení), dovolil mnohým smrt ve vězení (Slobodan Miloševič) nebo dokonce v soudním sále (Slobodan Praljak). Haagský tribunál byl zbraní k prosazování geopolitických cílů USA a jimi vedeného NATO. Ani jedno, ani druhé nezaniklo. Proto se musí počítat s transformací tribunálu jako zbraně, přidáním nových zbraní a jejich zaměřením na nového nepřítele. Předpokládám, že tentokrát to bude Rusko.

Oslabený Západ se nesmířil a neakceptoval doposud Rusko jako rovnocenného partnera. Tvrzení dokazují vydání doktrinálního dokumentu nazvaného NSS (Národní bezpečnostní strategie USA), potvrzující snahu o udržení vůdcovství USA z pozice síly, prodloužení sankcí EU s pomocí výmluvy na neplnění Minské dohody ze strany Ruska, a v neposlední řadě v únoru 2018 očekávané zveřejnění části seznamu osob a společností, který připravuje Atlantic Council pod vedením, bývalého vysoko postaveného diplomata US State Department, Daniel Frieda. Skutečnost, že nedávno prezident Macron označil legitimního prezidenta Sýrie, Bašar Asada za vraha Syrského národa, který se bude muset zodpovídat za své konání před mezinárodním soudem, a že si myslí, že do poloviny nebo do konce února 2018 západní koalice vyhraje válku v Sýrii, nevěští nic dobrého pro EU, ani pro Rusko. To zůstane odhodláno chránit životy svých vojáků, a jak doufám, i ostatních občanů Ruské federace.

Rusko dnes nemá žádnou jinou alternativu, chce li existovat jako suverénní stát, než zintenzivnit obnovu společnosti. Jinak se můžeme dočkat něčeho podobného Haagskému tribunálu. Například MTBRF (Mezinárodní tribunál bývalé Ruské federace). Na tomto místě je dobré si připomenout, že pojídáme zápach a smrad i v době svátků a oslav: Molekuly páchnoucího produktu, systému či jiné věci, se dostávají automaticky do trávícího systému člověka.

Kromě toho platí tři staré vojenské pravdy:
1) Máš-li 10 krát silnější armádu, obkruž protivníka ze všech stran.
2) Máš li armádu jenom 5 krát silnější než protivník, napadni ho.
3) Protože USA a NATO nejsou ani 10 krát, ani 5 krát silnější než Rusko, bude platit třetí vojenská pravda: Rozděl protivníka na části. Snaha rozdělit Rusko se bude stupňovat již proto, že celá řada států, které si užily různé barevné revoluce, Tunis, Libye, Egypt, Súdán, Eritrea, abych jmenoval některé, již dnes hledá pomoc nebo dokonce ochranu u Ruska.

Blížící se prezidentské volby v Rusku, olympijské hry v a mistrovství světa ve fotbalu se nabízejí jako ideální pole pro dělení a další vývoj již rozdvojených společností Západu a Ruska. Nebudu popisovat zdůvodnění mého hodnocení - odsouzení účasti ruských sportovců v zimní olympiádě v Pchjongčchang pod bílou vlajkou již od roku 2016 polomrtvého olympijského hnutí s diktátem MOK, to vše bez národní hymny. Připomínám pouze, že sport se stal již v samém začátku 2. století globálním sociálním projektem. Projekt je založen na zkušenostech z dob starého Říma a Byzance, vyvíjí se na matném skle olympijské myšlenky s pomocí stále efektivnějších technologií komercializace, využití metastázicky šířícímu se narcismu a propadající se národní a osobní hrdosti. Stačí si připomenout tři: Masakr během olympijských her v Mnichově, začátek majdanů v Soči, povel k útoku na území Osetie v době olympijských her v ČLR. I dnes platí: Dej slib, že bude chléb a bude masakr.


Práce na úrovni podvědomí není pro každého, je ale efektivní pro znalce technik ovlivňování mas. Dovol vypuštění páry nebo tlaku tam, kde máš kontrolu nad skupinou lidí. V ní se pobijí sami mezi sebou. O businessu a penězích za tím vším, není slušné mluvit. Podobně jako důvodech, proč Putin doposud nepodlehl různým provokacím. Například, Tureckem sestřelené stíhačky, provokace na Donbasu, v Oděse a samotném Rusku. Kdo ví o Sambo, sebeobranném systému vycházejícího z japonského bojového systému džú-džucu, minimálně to, co já a z praxe, ví, kdy se nabízí protivníku bolest. Pro Putina nepřišla ještě vhodná chvíle. Nevylučuji proto stupňování provokací během zimní olympiády, především neúčastní li se olympiády sportovci z USA. Čas na přípravu provokací měly USA více než dost, cizí oběti USA nezajímají, americká masová média nepotřebují konkurenci RT, za to potřebují nezapomenutelné obrázky, zprávy a svědectví. Jedinou výhodou účasti Rusů v zimní olympiádě se mi jeví nesmyslnost provokovaného masakru s psychologicky silným obviněním Ruska, dnem a nocí kontrolovaných Rusů. I zde platí: Dnešek je zítřkem včerejška.

Na scéně roku 2018 se objeví rozhodnutí EU z roku 2016. Tenkrát vybrala EU 19 mezinárodních soudců, zakotvila pravidla soudních procedur a svědectví v novém tribunálu. Ten je založen na zprávě bývalého člena Parlamentu Rady Evropy, švýcarského politika (FDP) a státního žalobce kantonu Ticino, Dick Marty (1945). Ve zprávě z roku 2010 Marty kritizoval cílevědomé zabíjení lidí v tzv. Kosovském konfliktu a označil Hašim Tači hlavou obchodu s lidskými orgány.

Kdyby se mě Bůh zeptal, co přeji si na tyto svátky, řekl bych: S láskou opatruj ty, co čtou tyto řádky, a dovol nejenom české veřejnosti se dovědět s pomocí nového tribunálu pravdu o smrti tří mladých Čechů za vlády vedené označovanou hlavou obchodu. Přeji si také, aby si všichni uvědomili, že první umělý vánoční stromeček, který dnes stojí peníze a nevoní, vyrobila v roce 1780 založená britská firma Addis Housewares z toaletních kartáčů, obarvených na zeleno.

Šťastné a veselé Vánoce! Souhlasu netřeba.

Jan Campbell