Svátek má: Alexandra

Komentáře

Michal Kraus

ekonom a politik

Proč Valachová zase lže?

V politicky vyspělých a v pravdě demokratických státech je největším prohřeškem politika lež. A je-li mu i prokázána, je automaticky i příčinou jeho odchodu z politické scény.

Je to ve vyspělých státech logické. Volič nechce, aby o jeho životě, životních podmínkách a životní úrovni rozhodovali politici, kteří lžou. Protože politici, kteří lžou, jsou nedůvěryhodní a neskýtají záruku solidnosti a spravedlnosti.

Nemluvě o politicích, kteří lžou jen proto, aby si uchovali své teplé plyšové křeslo, a to i (nebo právě) tehdy, jsou-li přistiženi při nečestném, nesprávném či neetickém jednání a vystupování.

Jako politicky nezralý produkt velmi svérázné personální politiky ČSSD v minulém období, která byla i jednou z příčin hlubokého voličského propadu, se na české politické scéně nejprve jako bezpartijní a v současnosti už pár měsíců jako členka ČSSD objevila velmi ambiciózní právnička z Brna – Kateřina Valachová.

Bohužel žena, jejíž politické ambice na hony předhánějí její politické znalosti, zkušenosti, politickou zralost a politický úsudek a s tím spojenou pokoru a úctu k voličům a k „firemní značce“, díky níž se do politiky dostala.

Zralý a zkušený politik není prost chyb, ale pokud se jich dopustí, přizná si je, přijme za ně odpovědnost a nezapírá je, protože v politice dvakrát více než kdekoli jinde platí, že lež má krátké nohy.

Bohužel politický elév Kateřina Valachová, která pomalu ale jistě začíná svým politickým rodičům přerůstat přes hlavy, razí poněkud jinou cestu, snad inspirovaná tolik známým sloganem profesora Plzáka – zatloukat, zatloukat, zatloukat. A to i v situacích, kdy zatloukáním v rámci ochrany svého ambiciózního ega, klidně potopí nebo svede odpovědnost na své spolupracovníky či poradce.

Poprvé své zatloukání v plné nahotě předvedla, ve snaze zachránit se za každou cenu v křesle ministra školství, v souvislosti s tzv. sportovní dotační kauzou. Přestože to byla ona osobně, která odpovídala a schvalovala kritéria pro rozdělování dotací a která i za cenu nepříliš průhledného výběrového řízení, prosadila do pozice náměstkyně pro sport svou přítelkyni Simonu Kratochvílovou, jež do té doby neměla o financování a státní podpoře sportu ani ponětí a kterou potom po celou dobu osobně úkolovala, v momentu, kdy byla Kratochvílová vzata do vazby, zcela se od ní odstřihla tvrdíc, že s jejím jmenováním nemá nic společného a že tudíž za její skutky a za hrubé chyby úředníků z ministerstva, jež řídila, nemá politickou zodpovědnost.

Dokonce se nerozpakovala tvrdit, že se o jejím jmenování náměstkyní pro sport dozvěděla až z médií. Vůbec neměla výčitky takto lhát o člověku, se kterým několik let sdílela společný byt a který k ní byl natolik loajální, že se snažil plnit každé její přání. A podle informací z MŠMT i v rozdělování investičních dotací.

Podruhé ve stejné kauze bezostyšně zalhala, když policii vysvětlovala činnost a fungování poradních orgánů MŠMT, včetně Národní rady pro sport. Svými lživými informacemi mimo jiné přispěla k trestnímu stíhání člena ÚVV ČSSD a předsedy ČUS Miroslava Jansty a dalších osob.

A do třetice se v minulých dnech zaskvěla neuvěřitelně naivní, infantilní a úplně hloupou lží při vysvětlování použití služebního vozidla MŠMT, které dostala k osobní dispozici po dobu tří měsíců po odchodu z funkce ve volební kampani do PSP ČR.

Její mediální hláška: „Využívala jsem (vůz) z hlediska přejezdu v souvislosti se zmiňovanou osobní dispozicí, například směrem k besedám, které jsem absolvovala nikoli jako kandidátka, ale jako Kateřina Valachová, jako bývalá ministryně školství. Nikoli tedy jako kandidát, ani jsem takto nebyla představována. Já jsem si na to skutečně dávala pozor,“ dodala ještě. A také: „Služební vůz na akcích ČSSD? To odmítám, postupovala jsem pečlivě,“ tvrdí v médiích.

Tohle tvrzení je tak směšné, že mi chtě nechtě připomnělo jednu vánoční scénku před mnoha a mnoha lety, kdy moje nejmladší a o hodně mladší sestra na dotaz rodičů: „ Kdo snědl tu velkou čokoládovou figurku?“ odpověděla s pusou zmazanou čokoládou od ucha k uchu: „ Já ne!“

Anebo kdyby kterýkoli reprezentant ČR na MS, ME či OH prohlásil, já tady nezávodím za Českou republiku, ale jen za sebe a za své jméno.


Jenom naprosto nezralý člověk může odpovědět, že se nezúčastňoval ve volební kampani před volbami do Poslanecké sněmovny P ČR jednotlivých ČSSD propagovaných akcí volebního turné ČSSD pod názvem Cesta kolem středních Čech za 80 dní, propagovaných ve všech místech plakátem s jeho portrétem a jménem, v barvách ČSSD včetně jejího loga a s upozorněním, že do voleb zbývá tolik a tolik dní, jako stranický kandidát do avizovaných voleb, ale pouze jako osoba pod svým občanským jménem Kateřina Vlachová či jako bývalá ministryně školství.

A to za situace, kdy na kandidátní listině ČSSD pro střední Čechy je doslova uvedeno:
              Kandidát poř. číslo 2: Valachová Kateřina Mgr., PhD., ČSSD, právnička, ministryně školství v letech 2015 – 2017.

Tato trapná a hanebná lež uráží nejen mně jako dlouholetého člena a funkcionáře ČSSD, ale mnoho řadových členů ČSSD, kteří nechápou, proč podle jejích slov v parlamentní volební kampani jako dvojka na kandidátce nevystupovala jako kandidátka za ČSSD, jako členka ČSSD a jako reprezentantka strany, která jí umožnila kandidovat do Poslanecké sněmovny ve Středočeském kraji, ke kterému neměla do té doby žádné vztahy jenom proto, že ji v rodném Jihomoravském kraji nechtěli postavit na jedno z předních míst.

Navíc její historky o tom, že služební vůz používala pouze k přejezdu k besedám, nikoli na besedách nebo při besedách samotných, jsou už opravdu jen k pousmání. Nemluvě o tom, že pro osobní dispozici najezdila tímto služebním vozidlem 25 tis. km za necelé tři měsíce, tedy auto muselo ujet v průměru zhruba 280 km denně, a to včetně času prázdnin, i sobot a nedělí.

Přitom nejde o nic víc, než férově přiznat, že služební auto používala ve své volební kampani v rámci ČSSD, což není ani proti zákonné ani trestné.

Problém je v etické rovině v souvislosti s neoprávněnými výhodami vůči těm, kterým cesty za voliči neplatil stát, ale jejich strana či dokonce (tak, jak to bývalo kdysi dobrým zvykem i v ČSSD) oni sami z vlastní kapsy.

Jsem přesvědčen, že lidsky a politicky zralé, odpovědné a dospělé, místo ubohého lhaní by bylo, kdyby volební štáb ČSSD a nejlépe Valachová sama oněch cca 100 tis. Kč za projetý benzín v rámci přejezdů směrem k volebním agitkám v ministerském voze zaplatila tak, jak jsme to dělali i v dobách, kdy jsme za voliči nejezdili jen před volbami, ale v průběhu celého volebního období, a to až 300x za rok.

A přestala lhát …. A nebo, ať jde, odkud přišla a přestala škodit. Škod už napáchala víc než dost.


                                                                                                                              Michal Kraus