Svátek má: Miloslav

Komentáře

Miloš Zeman

prezident České republiky

Projev při plénu Parlamentního shromáždění Rady Evropy

Děkuji, sire Rogere, pane první místopředsedo, pane generální sekretáři a pane generální sekretáři OECD, dámy a pánové,

byl jsem zde jako mladý zdravý muž před osmnácti lety, v roce 1999, tenkrát jsem byl premiérem České republiky, a pořád si pamatuji tu skvělou řeč, pochopitelně svou, ale také tu skvělou diskuzi po mém projevu. Mám dnes druhou příležitost vás navštívit, což znamená, že můj další projev určený Radě Evropy bude až v roce 2035. Rád bych vás už teď pozval.

Připravil jsem si několik témat pro svůj projev, ale preferoval bych, abych mohl odpovídat raději na otázky, na vaše otázky. A protože ten čas, který máme, je bohužel omezený, tak jsem byl informován, že ty první, asi nejdůležitější otázky, které se týkají sankcí proti Ruské federaci a toho, co ty sankce znamenají, jaké mají důsledky.

Rád bych začal jedním historickým příkladem, protože jsem pamětníkem politických starých dob, a my staří lidé se nevyznačujeme velkou rychlostí, vyznačujeme se spoustou zkušeností, a jedna z mých zkušeností je, že je velmi obtížné vytvořit si přátele. Na druhou stranu je velmi snadné vymyslet si nějakého nepřítele.

Evropa je kontinent, který je rozdělený různými hranicemi, a jedna z těch hranic je mezi Ruskem a zbytkem Evropy. Nazvěme to třeba Evropskou unií. Já nechci přehánět, nechci říkat, že tohle je opakování železné opony, ale pořád je to nějaká čára, která dělí kontinent. A teď abych se dostal k jádru té otázky, k sankcím.

Přibližně před dvaceti lety jsem navštívil Miami, setkal jsem se tam se zástupci kubánského exilu, a říkal jsem jim, přátelé, kolegové, vaše strategie v boji proti politickému systému na Kubě je úžasná. Všechny ty bojkoty, všechna ta omezení a všechny sankce, úžasná strategie, opravdu úžasná. S jednou malinkatou chybou. Fidel Castro už je čtyřicet let prezidentem Kuby. To je můj historický argument, vážení kolegové. Prosím, rozumějte mi správně, já nehovořím o oprávněnosti sankcí, já hovořím o efektivnosti těchto sankcí. A právě dnes německý deník Die Welt přišel s článkem, ve kterém se píše, že Evropská unie ztrácí kvůli těmto sankcím. Na druhou stranu pro Rusko to neznamená téměř nic negativního, ale tohle není strategie, kde vyhrávají všichni, naopak je to strategie, kde prohrávají všichni. Často se hovoří o nějakém uspořádání, ze kterého by všichni těžili, ale tohle je přesně obráceně. Totéž, co vidíme u brexitu, a myslím, že totéž se dá říci i o sankcích.


Co tedy doporučuji namísto sankcí? Doporučuji komunikaci mezi lidmi na mnoha, mnoha úrovních. Mám za sebou zkušenost ze života v totalitních dobách. Komunisti se báli, extrémně se báli fenoménu, kterému říkali ideologická diverze. Oni se prostě snažili uzavřít hranice, proto vznikla ta železná opona, byla cenzura, a tak dále, a tak dále. Oni se báli, báli se, že obyčejní lidé na obou stranách spolu budou mluvit, budou spolu hovořit a budou si vyměňovat názory. Co my tedy potřebujeme, je ideologická diverze nového druhu pro dobu míru. Potřebujeme si vyměňovat studenty, potřebujeme, aby cestovali turisti, politici, podnikatelé, a tak dále, a tak dále, protože pouze tímto způsobem můžeme změnit politiku. Můžeme změnit politiku zemí, které chápeme jako nedemokratické nebo polodemokratické.

Jeden další příklad, který mohu nabídnout proti sankcím. Pokud si přejete navýšit popularitu některých lídrů, a teď prosím, nehovořím pouze o panu prezidentu Putinovi, tak prosím přijďte se sankcemi a blokádami. Protože psychologicky je to ten fenomén nazvaný obklíčená pevnost, protože obklíčená pevnost potřebuje silného lídra, vůdce, a jeho popularita neustále roste. Teď pan Putin má popularitu někde okolo osmdesáti procent, a jsem si jistý, že velmi značná část téhle popularity byla vyprovokovaná právě těmito sankcemi. Mimochodem, moje popularita je jen někde okolo padesáti procent, jedenapadesáti procent, ale pořád je to většina, malá většina, ale většina. Moc hezké. A to přitom žádné sankce nebyly uvaleny na Českou republiku.

Nicméně, abych uzavřel svoji řeč, abych otevřel tedy prostor pro další otázky, protože ta první otázka, doufám, byla zodpovězena.

Na závěr, myslím, že je to velmi jednoduché. Věřím, že Rada Evropy je tu, aby posilovala přátelství mezi evropskými národy. A Evropa je světadíl, jak řekl de Gaulle, je to kontinent od Atlantického oceánu až k Uralu, a možná až k Pacifiku. Evropskou kulturu nelze oddělit od ruské kultury, Čajkovskij je stejně důležitý jako Beethoven, Dostojevskij je stejně důležitý jako Shakespeare, Solženicyn je stejně důležitý jako Hemingway, a tak dále, a tak dále. Proč se snažíte rozdělit politickou strukturu Evropy, když byste byli proti kulturnímu rozdělování.

A z toho důvodu věřím, že Rada Evropy bude i nadále pracovat směrem k přátelství a nikoli k nenávisti mezi evropskými národy, a to včetně Ruska. Doufám, že v tomto Rada uspěje, možná spíš dlouhodoběji, i když Keynes říkal, že z dlouhodobé perspektivy jsme všichni mrtví, ale prosím, pořád nezapomeňte na mé pozvání pro rok 2035.

Přeji vám jen to nejlepší, vážení kolegové. Přeji vám, abyste měli mnoho, mnoho přátel a abyste měli jen velmi omezené množství nepřátel, a pokud to tak bude, tak vám přeji jen ty nepřátele, kteří budou hloupí.

Děkuji moc za vaši pozornost.