Svátek má: Albert

Komentáře

Jiří Valenta

poslanec PS PČR (KSČM)

V jiném kraji, jiný mrav

S velkým očekáváním jsem si chtěl, a to nejen jako místopředseda sněmovního Výboru pro evropské záležitosti, ale i jako člověk, kterému stále ještě pojímá rozdělení Československa na dva samostatné státy za skutečnou vlastizradu, vyslechnout projev slovenského prezidenta Andreje Kisky.

Ten ve středu po poledni dorazil do Slovenské národní rady se svojí zprávou o stavu republiky. A zřejmě  proto, že není na Slovensku zcela oblíben, asi jako českého prezidenta Zemana nevyznává jistá část obyvatel u nás, došlo i zde, při jeho vystoupení, k nemístným protestům některých poslanců. V těchto trapných antiprezidentských  exhibicích jsou si naše země sice hodně podobné, ovšem u nás už ta jejich míra často hraničí až se zdravým rozumem! Někteří poslanci z obou zemí to ale stále nemohou pochopit!

Odpor části slovenských kolegů se nyní odzrcadlil v umně složeném slově „vlastizrádca“, které jsme mohli na obrazovkách televize registrovat  vyvedené z písmen, které každé jedno z nich třímal na archu papíru zástupce Lidové strany Naše Slovensko. Aniž bych chtěl slovenské poslance jakkoliv poučovat či dokonce přesvědčovat, tak  zmíněný opovržlivý výraz by si za rozbití společné republiky spíše zasloužil takový Vladimír Mečiar a u nás doma pánové Václav Havel a Václav Klaus starší a někteří další A to Kisku, ani jako oligarchu, ani jako prezidenta, který, podle mého názoru, skutečně nehájí zájmy Slovenska, politicky vůbec nemusím a v jiných případech ho ani hájit rozhodně nebudu!


Jenže politická kultura bývá různá, a na Slovensku je v dnešní době jaksi o trochu vyšší než u nás, a tak předseda sněmovny Andrej Danko, poslaneckou schůzi na několik minut přerušil a poslance LSNS, i s jejich písmeny, nemilosrdně vyprovodil mimo jednací sál. A to i přes fakt, že zmínění zákonodárci jinak průběh prezidentova vystoupení nenarušovali, „pouze“ touto tichou formou vyjadřovali svůj protest.

Podle jeho odůvodnění došlo k vykázání poslanců nejen z důvodu neúcty k hlavě státu jako takové, ale i v souladu s jednacím řádem sněmovny.

Kdybychom však srovnali tento způsob protestu proti Kiskovi, i podle mne nevhodný, s některými projevy antizemanovské poslanecké hysterie u nás, bylo by to však jako srovnávat komára s velbloudem. Při každé Zemanově návštěvě v domácí sněmovně se to na klopách některých poslanců a poslankyň „demokratického“ bloku jen hemží plackami s trapnými motivy, jako jsou například červené trenky či s některými rádobyvtipnými, ale hlavně urážlivými, hláškami.

Ale „nic se vlastně neděje“, v prezidentském klání nevyhrál Drahoš, ale přece Zeman, a toho u nás urážet lze a to jakýmkoliv způsobem, a dokonce i z poslaneckých lavic!

Jiří Valenta