Svátek má: Tomáš

Komentáře

Zastavte asistovanou sebevraždu

Včera (16.2.) jsem komentoval ve svém článku, který se objevil na sociálních sítích, zhudlařený výstřel z Aurory Pocheho a dalších marketingových "odborníků" ČSSD, mající donést T. Petříčka až do křesla předsedy ČSSD.

Věc skončila v zásadě jako burleska dříve než začala. A pokud v ní někdo bude ještě zhovadile pokračovat, bude pokládán za politického výstředníka a úplného popletu.

Poté, co někteří chlapci z pražské ČSSD pustili do svého oblíbeného vydavatelství Práva a jeho médií informaci, že T. Petříček bude kandidovat proti J. Hamáčkovi na předsedu ČSSD, zjistilo se, že se jedná o poněkud předčasnou informaci. Předsednictvo pražské organizace ČSSD totiž Petříčkovu kandidaturu nepodpořilo. A tak zůstávají k jeho podpoře jen jednotliví vojáci v poli: Šmarda, Netolický a jakýsi mně neznámý místopředseda krajské organizace v Liberci, kdo by Petříčka rád viděl v čele ČSSD.

To, že ČSSD potřebuje velké změny, o tom není žádného sporu. Tedy, má-li se propracovat alespoň při příštích volbách do opozice. Tedy nad hranici 5% nezbytnou pro proniknutí do poslanecké sněmovny. Přijatelnější volební výsledek mezi 8 – 10% je zatím z říše snů...

Petříček znovu blouzní o konceptu „moderní levice evropského střihu“. Stálo by za to vědět, co to v pojetí jeho a jeho kamarádu vlastně znamená. Jak to napsal dlouholetý kamarád této pražské partičky, reportér MFD, Petr Kolář, ve svém dnešním článku: „Je to floskule všech floskulí“. Sociální demokracie za Sobotkova dlouhého působení (2010-2017) ztratila ve veřejnosti zcela věrohodnost. V posledních třech letech se tento trend nepodařilo zásadním způsobem změnit. Bohužel. Těch příčin je mnoho a já jsem je v řadě svých článků popsal. Zásadně jsem se ale v poslední době vyhýbal tématu Petříček a pražská organizace ČSSD.

T. Petříček jako ministr zahraničí dělá, podle mého názoru, vše pro to, aby odradil tradiční voliče sociální demokracie od volby této strany. Jeho zahraniční politika je prakticky identická s tou, kterou dělal v letech 2006 – 2013 Karel Schwarzenberg. Prostě voličům TOP 09 a obecně českých měšťanských stran, se taková politika líbí. Ale není to důvod, proč by tito lidé, kterým se líbí Petříček, někdy volili sociální demokracii. Pražská či brněnská „levicová kavárna“ prostě neexistuje. Je to fikce, blouznivá představa lidí z pražské skupiny.

Nemám rád ani jinou floskuli, kterou často používají noví Foldynové. Ta floskule zní: „Vrátit se ke kořenům ČSSD“. Je to stejný blábol, jako ta „moderní levice evropského střihu“. Je potřeba se vrátit do té současné reality české společnosti. Před sto lety byla společnost jiná a měla jiné problémy, které tehdejší sociální demokracie dokázala vesměs řešit.

Dnešní strana se musí především soustředit na uvěřitelné programové věci. Říci srozumitelně, co vlastně chce. Začít diskutovat s lidmi o programu a samozřejmě i o stylu práce.

Rochnění se v protiruských sankcích tradičního levicového voliče odpuzuje. A. Babiš, který zhltnul v posledních sedmi letech většinu bývalých voličů ČSSD, o zahraniční politice většinou cudně mlčí. Politika T. Petříčka a spol. se tak míjí s interesy a názory velké části současných, bývalých a možná i budoucích voličů sociální demokracie.

Přeci jen se vrátím do minulosti. Když jsem byl v letech 2005 – 2006 českým premiérem, hovořil jsem o potřebě zahraniční politiky všech azimutů. Tohle gaullistické heslo převzal za svého prezidentství také Miloš Zeman. A když už se tedy na někoho v rámci NATO a EU zahraničně-politicky orientovat, pak spíše nežli na USA, tak na Berlín a Paříž.

Vrcholem všeho ovšem aktuálně je duševní výron bývalého ministra zdravotnictví v Sobotkově vládě, Němečka. Exministr Němeček je příjemný muž. Politice ale nikdy moc nerozuměl. Za dlouhou dobu, co byl ministrem Sobotkovy vlády, ze které byl nakonec Babišem vyštípán, si musel všimnout, že ČSSD politicky směřuje na scestí. Nepodceňuji jej, abych si myslel, že snad přehlédl to, že ČSSD pod Sobotkovým vedením a s jeho osobní asistencí ztrácí důvěryhodnost ve skupinách tradičních voličů. A co proti tomu udělal? Nic.



Dnes mluví o účasti současné ČSSD ve „vládě hanby“. To je nechutné. Ještě nechutnější je, že chce pokračovat v sobotkovské genocidě personáží ve straně. Prý by ti, kteří ČSSD zavedli do Babišovy vlády, měli jít z politiky. A kdo tam pak, kromě Němečka a Víchy, Chovance a Sobotky zůstane? Sobotka a jeho skupina prováděli cílenou genocidu ve vztahu ke všem těm v ČSSD, o kterých se domnívali, že mohou Sobotku v budoucnu personálně ohrozit. Výsledky téhle personální politiky se projevily, samozřejmě s působením řady dalších faktorů, mj. na katastrofálním volebním výsledku ČSSD ve volbách do sněmovny na podzim 2017.

Hodnoťme však věci zcela realisticky a „sine ira et studio“. Vláda A. Babiše s účastí ČSSD naplňovala až do září minulého roku v zásadě všechny hlavní programové cíle ČSSD, prosazené do vládního programu.

Obrovskou chybou A. Babiše, na které se ČSSD ovšem nepodílela, bylo snížení daňového zatížení zaměstnanců. Tedy především těch z vysokopříjmových skupin daňových poplatníků. Jinak ČSSD držela dobrodružné sklony A. Babiše víceméně na uzdě. Podílet se dnes na protivládní rétorice stran pravice, jak to činí Němeček, je vlastně rána dýkou do zad ze strany funkcionáře, který preferuje své osobní zájmy. Chápu, že těžce nese svůj odchod z vlády a Babišův podíl na něm. A také vyhazov z pozice ředitele FN Ostrava. Ale to by mu nemělo zatemňovat mozek a vybízet k personální genocidě v sociální demokracii a k urážkám vedoucích činitelů ČSSD.

V tuhle chvíli by se strana spíš měla semknout a realisticky zhodnotit několik málo zbývajících aktiv a hodnot, které má k dispozici. Takovými aktivy v politické hře jsou i J. Hamáček a J. Maláčová, tedy politici s vysokou osobní popularitou. Chápu zoufalství některých členů a funkcionářů sociální demokracie ze současné pozice ČSSD, ale hysterie není na nemoci této strany tím správným lékem. Představa, že vše vyřeší odchod ČSSD z vlády je myšlenkou z dílny autora Osudů dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška. A. Babiš by vládu doplnil za odešlé ministry ČSSD a s podporou prezidenta by pokračoval dál.

V tuhle chvíli má ČSSD při řešení pandemické a hospodářské krize alespoň vládní zodpovědnost a může ji využít ve prospěch lidí a státu. Pokud z vlády odejde, jak k tomu vyzývá Němeček s Víchou, nebude už tato strana nikoho zajímat.

Jiří Paroubek