Pandemie covid-19 byla tím, co ukončilo pětiletku extrémně nadhodnoceného dolaru resp. podhodnoceného eura. Za tím stál především úrokový diferenciál vyplývající z faktu, že zatímco americká centrální banka dokázala úrokové sazby vzdálit výrazně od nuly, ta evropská nikoliv. Koneckonců růst amerického hospodářství v tomto období překonával výkonnost ekonomiky eurozóny, zrovna tak inflační vývoj v USA byl mnohem blíže cílovaným hodnotám, než tomu bylo na evropském kontinentě píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Vejmělek, hlavní ekonom Komerční banky.

V průběhu loňského roku si pandemie vynutila reakci hospodářských politik, a na straně měnové byla z pohledu standardních měnových nástrojů na tom lépe ta americká, která mohla svou klíčovou úrokovou sazbu razantněji snižovat, bylo totiž z čeho. A to se samozřejmě na síle tamní měny negativně podepsalo, stejně jako fakt, že Spojené státy byly z pandemického pohledu nejvíce postiženou zemí na světě.

Letošek měl být dle očekávání investorů i analytiků rokem normalizace situace, což se mělo promítnout v pokračování trendu posilujícího eura. Za první čtvrtletí ale euro vůči dolaru nakonec ztratilo zhruba čtyři procenta své hodnoty. Jak to? Zcela se obrátila epidemická situace – vakcína byla tím, co změnilo v USA pravidla hry, a to díky tamní úspěšné vakcinaci. Naopak v EU v tuto chvíli o úspěchu rozhodně hovořit nemůžeme. Z ekonomického pohledu se pak výrazně otočila růstová očekávání pro letošní rok ve prospěch americké ekonomiky, a to mimo jiné i díky tamní masivní fiskální podpoře. Ta navíc zvyšuje inflační očekávání, a tedy i tržní úrokové sazby. A to se v nejbližší době asi nezmění. Až budeme sčítat výsledky za druhý kvartál, nebuďme překvapení, pokud bude dolar opět v plusu, přestože tržní konsensus i naše prognóza opět favorizují euro. Rizika prognóz zůstávají značná.