Svátek má: Miloslav

Politika

Velikost textu:

Oskar Krejčí: Trumpův obchod se smrtí

Oskar Krejčí: Trumpův obchod se smrtí

K navyšování vojenských výdajů evropských zemí NATO neexistují rozumné důvody. A přesto se tak zřejmě stane, protože tento postup plný lhaní a korupce je správný, jen když je dostatečně protiruský, říká politolog Oskar Krejčí.  

Oskar Krejčí, profesor a politolog
4.červen 2017 - 04:20

PZ: Ve čtvrtek jste v Klubu Nového slova v Bratislavě mluvil o cestě amerického prezidenta Donalda Trumpa na Blízký východ a do Evropy. Kdybyste měl shrnout do jedné teze, co bylo nejdůležitějším tématem jeho cesty, co byste řekl?

Prodej zbraní.

PZ: V saúdskoarabském Rijádu to bylo zřejmé, ale v Evropě?

Když to řeknu stručně, v Evropě Trump požadoval, aby výdaje NATO vyrostly na 57 % světových vojenských výdajů. Podle rozhodnutí summitu ve Walesu z roku 2014 by 20 % těchto výdajů mělo jít na nákup a výzkum nových zbraní. Povětšině amerických zbraní.

PZ: Tím narážíte na požadavek zvýšit výdaje členských států NATO na dvě procenta hrubého domácího produktu (HDP)?

Humbuk kolem plánu navýšit vojenské výdaje států NATO na dvě procenta HDP se týká především prodeje zbraní. Celé je to plné absurdit, které je možné šířit a realizovat jen díky nezodpovědnosti a neznalosti evropských státníků plus oddanosti nejdůležitějších západních médií válečnickým sloganům. Militarismus je vydáván za oddanost bezpečnosti.

PZ: Někdo by mohl trousit, že to zní velmi agresivně a předpojatě. Máte pro takové tvrzení nějaký důkaz?

Vezměme například analýzu, kterou měsíc před summitem NATO, kterého se poprvé účastnil Donald Trump, zveřejnil Stockholmský institut pro výzkum míru (SIPRI), což je bezesporu nejrenomovanější pracoviště zabývající se výzkumem zbrojení. Tato analýza se týká zmíněných dvou procent HDP, přičemž případné změny jsou propočteny na základě loňských vojenských výdajů. Podle tohoto rozboru by přechod vojenských výdajů všech členských států Aliance na úroveň dvou procent HDP znamenal pokles z 881 miliard dolarů na 722 miliard. Došlo by ke snížení vojenských výdajů NATO o 159 miliard dolarů, neboli o 18 %…

PZ: To skutečně zní divně. Opravdu toto Trump požadoval? Jak k takovému číslu v SIPRI mohli dojít?

Kouzlo je v tom, že vojenské výdaje Spojených států činily loni 3,3 % HDP. Tyto výdaje v objemu 611 miliard jsou patologicky vysoké. Přechod na dvě procenta HDP by v rozpočtu USA znamenal pokles o 240 miliard, tedy o 39 %.

Stále se zapomíná, že armáda USA je budována pro jiné cíle než evropské armády. Stačí si připomenout současné aktivity Pentagonu v západním Pacifiku; od Japonska, Koreje až po americké provokace v Jihočínském moři – proč by měly evropské země přebírat spoluodpovědnost za tuto politiku Washingtonu?

Oskar Krejčí: Svět na spontánní cestě do velké války!

Trochu odbočím, aby vše bylo srozumitelnější. V polovině minulého roku zveřejnil RAND Corporation studii o možných variantách války USA a Číny. RAND je impozantní teoretické pracoviště v Kalifornii, kde se zpracovávají politické a vojenské analýzy. Ze zmíněné studie vyplývá, že konvenční válka mezi USA a Čínou zahájená v roce 2015 by za rok bojů znamenala propad HDP Spojených států o 10 %, ovšem u Číny o 35 %. Válka zahájená roku 2025 by ale již znamenala téměř stejné ekonomické ztráty na obou stranách. „Spojené státy by v roce 2025 nemusely mít schopnost získat rozhodující vojensko-operační výhodu, a to ani v případě prodloužení bojů,“ píše se v této studii. To by mohlo být pro některé politiky znamením shůry v duchu hesla „Kdy, když ne dnes?“ Dlužno dodat, že podle zmíněné studie RAND by již dnes jaderná válka mezi těmito dvěma zeměmi byla oboustranně devastující. Nemluvě o tom, že by pravděpodobně nabrala globální rozměr, zatáhla by do konfliktu i nás.

PZ: Vraťme se ale k onomu paradoxu, k propočtu, že výdaje na úrovni dvou procent HDP by znamenal pokles výdajů NATO. Tak to asi Trump v Bruselu nemyslel. O co se tedy hraje?

Ani v SIPRI nepokládají za reálné, že by vojenské výdaje USA klesly na dvě procenta HDP. Propočet, který nazývají realistickým, ukazuje, že při zachování současné úrovně vojenských výdajů Spojených států a zarovnání výdajů ostatních členských států Aliance na hladině dvou procent HDP by celkové vojenské výdaje NATO vyrostly z loňských 881 miliard na 962 miliard dolarů ročně.

PZ: To je těch 57 % světových výdajů, o kterých jste mluvil na začátku rozhovoru?

Ano, při dosažení onoho dvouprocentního snu by výdaje Aliance dosáhly 57 % loňských světových výdajů. To znamená, že 28 západních demokracií by mělo vyšší výdaje než ostatních přibližně 170 států světa. Vám to připadá rozumné?

PZ: A změny v evropských členských státech NATO? Ty by měly konkrétně vypadat jak?

Když v SIPRI počítali změny vojenských výdajů u evropských členských států Aliance v souvislosti s přechodem na dvě procenta HDP, vyšel jim výrazný finanční nárůst. Konkrétně z 254 miliard na 320 miliard dolarů za rok. Čili růst o 66 miliard, o 26 % současných výdajů. To jsou absurdní požadavky.

PZ: V Bruselu ale mluví o rostoucím nebezpečí, například z Ruska.

Podle SIPRI byl rozpočet Ruské federace vloni 69,2 miliard. Opakuji: v téže době byl vojenský rozpočet NATO 881 miliard, evropských členských států Aliance 254 miliard dolarů. Jenom zaslepení otupující propagandou umožňuje, že vůbec někdo mluví o potřebě dalšího zvýšení vojenských výdajů kvůli „ruskému nebezpečí“. Racionalizace výdajů, tomu bych rozuměl. Neplýtvá se jen v USA, ale i v evropských armádách. Děje se tak v důsledku hlouposti, korupce či, a to hlavně, z důvodu absence rozumné vojensko-politické strategie.

PZ: Všiml jsem si, že ani z Berlína nezní v souvislosti s požadavkem navýšit vojenské výdaje žádaný nadšený potlesk. 

Pro Německo by to znamenalo přejít ze 41,1 miliard dolarů ročně na 69,0 miliard. Pokud jde o globální poměřování států podle velikosti jejich vojenských výdajů, Německo by poskočilo z devátého místa ve světě na čtvrté. Některým německým ekonomům, ale i bezpečnostním analytikům to připadá příliš mnoho a příliš zbytečné. Mně také. Navíc by se Německo mohlo začít opětovně jevit jako vojenský problém Evropy.

PZ: Český ministr obrany, ale i další státníci z Prahy navýšení vojenských výdajů na dvě procenta HDP přislíbili. Co by to podle SIPRI znamenalo? 

V případě Česka by naplnění tohoto cíle znamenalo zvýšit výdaje ze dvou na 3,9 miliard dolarů a posun z 60. místa mezi státy na 47. pozici. U Slovenska by se jednalo o nárůst z jedné miliardy na 1,8 miliardy dolarů a přesun z 67. místa na 62. pozici. Znova opakuji: stalo by se tak bez věcné analýzy hrozeb a rizik, bez veřejné diskuse, jen proto, že někdo to na přání někoho někde slíbil. A tomu se říká demokracie!

PZ: Vraťme se ještě zpět k tomu, co bylo dohodnuto v saúdskoarabském Rijádu. Proč vám to připomíná dohody v NATO?

Donald Trump podepsal dohody na dodávky zbraní za 110 miliard dolarů do Saúdské Arábie a výhledově za 350 miliard v příštích deseti letech. Bílý dům oslavil tyto úmluvy jako „významné rozšíření… bezpečnostních vztahů“ těchto dvou zemí. Jenže zbraně v řádu za sto miliard dolarů dodávaly Spojené státy do Saúdské Arábie už za prezidenta Baracka Obamy. Podle dostupných údajů Národní bezpečnostní agentura (NSA) – to je zpravodajská služba ministerstva obrany USA, o které jsme spolu mluvili minulý týden – od roku 2013 poskytuje Rijádu „přímou analytickou a technickou podporu“ v zájmu „vnitřní bezpečnosti“. Spolupráce CIA je dlouhodobější. Ostatně, zvláštní vztahy Washingtonu a Rijádu se datují od února 1945, kdy se hned po Jaltské konferenci na válečné lodi USA kotvící v Suezském průplavu sešel prezident Franklin Roosevelt se saúdským králem. 

Důvody pro nadstandardní vztahy Washingtonu a Rijádu jsou hned dva: ropa a washingtonské komplexy vůči Íránu, ze kterých se nedokáže Bílý dům vymanit od dob svržení šáha Rezy Pahlavího v roce 1979. Rijádem je pak Teherán vnímán jako přirozený konkurent. Jsou to přece Peršané, ne Arabové, šíité a ne sunité, a nabízejí vizi islámské demokracie proti monarchii.  

PZ: Je tu ale také výhružná politika Íránu vůči Izraeli.

To je téma samo o sobě. Zatím se saúdská armáda cvičí v Jemenu. V této „občanské“ válce, pro Západ neviditelné, bylo od roku 2015 podle některých údajů zabito téměř osm tisíc, podle jiných informací více než 16 tisíc lidí. Proti komu půjde saúdskoarabská armáda, až bude mít zbraně a výcvik za dalších 400 miliard? Bude Izrael v bezpečí?

Podle SIPRI dávala loni Saúdská Arábie na obranu 10,4 % svého hrubého domácího produktu. Ovšem ideálním partnerem Pentagonu, vzorem pro Evropu, je Omán – jeho vojenské výdaje loni dosáhly rekordních 16,7 % HDP.

PZ: Maličký Omán?

Ten zbraně a další vojenský materiál redistribuuje podle zájmů arabských sunitských monarchií. A jistě i po dohodě s USA. Obdobně se Washington snaží udělat z NATO svoji obchodní rezidenturu. Rád bych v této souvislosti připomněl slova nedávno zesnulého Zbygniewa Brzezinského: „Zbraně existují proto, aby byly použity.“

PZ: Takhle to vypadá, že války na Blízkém východě nikdy neskončí. Myslíte si, že toto je záměr Washingtonu? 

Co je to záměr? Vojáci a vědci musí pracovat se všemi scénáři, politici rozhodují. Rozhodují přímo o tom, co chtějí naplnit, a nepřímo, co z toho zmatku, na kterém se podílejí, vzejde.

V Bratislavě jsme ve čtvrtek diskutovali hlavně o depresivní beznaději, která z výše uvedených čísel vyplývá. Prosté kupecké počty ukazují, že řeči o ruském nebo čínském nebezpečí jsou nesmysl. Že k navyšování vojenských výdajů evropských zemí NATO neexistují rozumné důvody. A přesto se tak s největší pravděpodobností stane.  

PZ: Opravdu se to podle vás nedá vysvětlit? 

Komu? Ministrům obrany, kteří přišli z prken, která jsou mylně pokládána za svět? Obchod se zbraněmi není divadelní hra, to je byznys se smrtí lidí. A chcete ona čísla ze SIPRI představit generálům v Bruselu? Netřeba, oni je znají. Někteří prostě pokládají takovýto postup plný lhaní a korupce za správný, jen když je dostatečně protiruský. A ti další? Představte si člověka, který vyměnil pražskou kancelář za bruselskou.

Většině vydrží dobrá předsevzetí jen do okamžiku, kdy dostanou platový výměr. Jsou na něm čísla, o kterých se prostému českému generálovi ani nesnilo. A pochopí, že sice nic nemůže změnit, ale může se mít dobře. To se děje i s „našimi“ lidmi v unijní Komisi a v Evropském parlamentu.

Vojenské výdaje nejsou v kapitalismu otázkou akademické diskuse, ale zájmů. Premiéry a ministry, kteří přísahají věrnost vojenským výdajům na úrovni dvou procent HDP, nepřesvědčíte, že je to nebezpečný nesmysl. Ty musíte vyměnit. Jinak budou zbrojit a zbrojit a zbrojit – až do hořkého konce. 

(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz, foto: arch.)