Svátek má: Evžénie

Komentáře

Hlavně ať nevládnou jiní…

Minulý týden jsem ve své glose s názvem „Pražský hrad jako centrum opoziční moci“ napsal:


Dění posledních dnů a týdnů v České republice je méně sporem o Babiše, Turka a letadla na Ukrajinu, ale mnohem více o prezidentu Petru Pavlovi a jeho lidech, kterými je na Hradě obklopen. Je to o jejich chuti pozměnit v naší zemi politické a vlivové uspořádání.“ Dnes bych na této větě nemusel měnit vůbec nic, snad bych do výčtu Pavlových záminek strhnout na sebe co nejvíc politické moci mohl přidat jenom noční sms zprávy ministra zahraničí Macinky.

Nemám potřebu půlnoční komunikaci mezi místopředsedou vlády a „mužem po boku“ vedle prezidenta Pavla Petrem Kolářem nijak hodnotit. Můj postoj k tomuto incidentu je stále stejný: korespondence to byla nešťastná, zvolená tónina zvláštní, ale především mimořádně netaktická. Netaktická proto, že Hrad na vážný spor s Babišovou vládou čekal, šel mu naproti, těšil se na něj, přál si jej a musel být mile překvapen, jak snadno mu záminka k opozičnímu útoku na novou vládou spadla do klína.

Je pro mě nepochopitelné, že Petr Macinka si zvolil za prostředníka pro „vyjednávání“ právě Petra Koláře. Musel přece po všech zkušenostech z české politiky vědět, že tento muž má se spoluorganizováním pádů vlád bohaté zkušenosti a lecčeho se neštítí. Byl to přece Kolář, který v roce 1997 ze Švédska, na pokyn Zielencova Černínského paláce, spustil divadlo, na jehož konci byl pád vlády Václava Klause. Byl to asi také Kolář, kdo v roli poradce předsedy Senátu zřejmě nabádal netrpělivého Vystrčila, aby zjišťoval, zda už prezident Zeman zemřel. Psát si s takovým člověkem přece nemohlo dopadnout dobře.

Divadelní výstup Petra Pavla, ve kterém novinářům a české veřejnosti „představoval ubohou úroveň ministra zahraničí“, splnil svůj účel. Prezident emocionálně nedůstojně (člověk by přece jenom od hlavy státu očekával umírněnější tón) „vystřelil z Aurory“ a odjel na motorky do Španělska. Část veřejnosti, nespokojená s výsledky voleb a okamžitě zmanipulovaná pohotově připravenou a zručně organizovanou skupinou Milionů chvilek pro demokracii (ač s demokracií má tento, zjevně opulentně financovaný, pouliční konglomerát společné sotva co) byla „na podporu svého prezidenta“ svolána do Prahy (nebo na náměstí svých měst a obcí). Jenomže ona podpora prezidenta nebyla fakticky ničím jiným než vhodnou záminkou „vykřičet se“ proti dnešní vládě Andreje Babiše. Byla protestem proti výsledkům voleb. Byla demonstrací faktu, že Petr Pavel je ve volbách poraženými považován za lídra protivládní opozice. Potvrdila, že část české veřejnosti i politiky akceptovala, že Hrad se v naší zemi stal mocnou politickou silou, že lidé bez politického mandátu (třeba Petr Kolář) rozhodují o České republice. A to je další významná změna polistopadového upořádání.

Samozřejmě lze namítnout, že kdyby tu nebyly smsky ministra zahraničí, prezident Pavel a lidé kolem něho by neměli záminku rozpoutat takovou hysterii. Byla by to však jen otázka času: za pár týdnů demonstrace na podporu Ukrajiny (a tedy i podpora Pavlovy válečnické pozice v tomto konfliktu) či demonstrace a stávkové pohotovosti za „nezávislost veřejnoprávních médií“ s Petrem Pavlem v čele. Byl by tu prostě „polský“, „maďarský“ nebo „slovenský“ scénář – volební prohry řešit skrze demonstrace na náměstích.

A to je vývoj, proti kterému bychom měli ostře protestovat. Polistopadová doba nám nabídnula mnoho skvělého, ale návratu svobodných voleb jsme si snad vážili nejvíc. V tomto slova smyslu davy na dnešních náměstích obracejí celý polistopadový vývoj naruby. Motivace „když jsme nevyhráli my, ať hlavně nevládnou oni“ může snad leckoho uspokojit, je to ovšem pozice krátkodechá, zbabělá a neodpovědná.

Položit si otázku, zda je to dobré pro naši zemi a zda jí to prospívá, si prostě musíme!


Kdyby Petr Pavel byl skutečnou hlavou státu vědomou si své odpovědnosti k naší zemi, nikdy k ničemu podobnému nemohl nechat dojít. Kdyby se „při sestavování vlády choval prezident Pavel jako všichni polistopadoví prezidenti, tato politická kolize by nenastala,“ přesně glosoval vývoj v odpovědi jakémusi českému deníku Václav Klaus. Takhle jednoduše ale jasně, jak to formuloval bývalý prezident České republiky, to, myslím, v posledních dnech neřekl nikdo. Jak se ale zdá, nikoho ony prvotní příčiny dnešního stavu příliš nezajímají. Smutné.

Petr Pavel se však „zařadil“. Tenhle člověk s komunistickou minulostí se postavil do čela opozice proti vládě vzešlé ze svobodných voleb. Do čela těch, kteří zase nehorázně a drze dělí společnost na „slušné“ a „neslušné“, na solidární a sobecké, na ty „správné“ a ten „zbytek“. Zda je to dobře pro Českou republikou a jak to s ní dopadne, je mu (a „přátelům po boku“), zdá se, docela jedno.

Hlavně ať nevládnou jiní…


Ivo Strejček

Magyarovo přicházení. Co čekat?

Magyarovo přicházení. Co čekat?

Ivo Strejček 

17. dubna 2026
Průzkumy veřejného mínění v Maďarsku dlouhodobě vykazovaly vcelku bezpečný náskok hnutí Tisza Pétera Magyara před Fideszem Viktora Orbána.

Americký otisk v nadcházejících maďarských volbách

Americký otisk v nadcházejících maďarských volbách

Ivo Strejček 

8. dubna 2026
Přestože po celou předvolební kampaň v amerických prezidentských volbách Donald Trump vzbuzoval naděje svými ostrými protiválečnými výroky, ...

Češi mezi realismem a servilitou

Češi mezi realismem a servilitou

Ivo Strejček 

4. dubna 2026
Americké zaplétání se do války v Perském zálivu pokračuje, přestože prezident Donald Trump sebevědomě ujišťuje svět, že „dohoda, která ukončí válku, by mohla být už brzy“ a tvrdí, že „[Američané] si při vyjednávání vedou extrémně dobře“.

Teď, nebo nikdy! A dál bude co?

Teď, nebo nikdy! A dál bude co?

Ivo Strejček 

26. března 2026
„Prezident Trump měl pocit, že Írán zaútočí na USA“, sdělila tisková mluvčí Bílého domu Leavittová, když oznamovala začátek izraelsko – americké války s Íránem.

Naše národní zájmy v době válečných nejistot

Naše národní zájmy v době válečných nejistot

Ivo Strejček 

18. března 2026
Přestože americký prezident Donald Trump tvrdí, že „Írán je totálně poražen“, či „zdecimovali jsme celou jejich říši“, zdá se mi na místě položit si otázku jinou.

Důsledky války s Íránem mohou být pro Západ velmi zlé

Důsledky války s Íránem mohou být pro Západ velmi zlé

Ivo Strejček 

4. března 2026
„Klíčová íránská střediska na obohacování uranu byla naprosto a úplně zničena,“ prohlásil po americkém náletu na íránská centra Fordo, Natanz a Istafán v červnu 2025 americký prezident Trump.