Vychováváme je v lhostejnosti ke všemu svému a obdivu ke každé cizí hlouposti. Dnes je „in“ nedovzdělaný, posledním modelem mobilu vyzbrojený mladý aktivista, schopný nadchnout se pro všechno, co mu jeho idol předloží, bez pokusu o vlastní názor. Stačí obratně podstrčit staronovou myšlenku a posílit jejich důležitost jako hlasatelů dobra, lásky, pravdy, prostě čehokoliv. Čím větší demonstrace odhodlání, tím větší zájem vrstevníků. Vzbudit pozornost, zájem, emoce, ohromit, případně vyvolat akce, to je důležitou součástí dnešní generace.

Až na ty mobily to není nic nového. Už jejich dědové a pradědové v uniformách pionýrů a svazáků tvořili po vítězném únoru 48 revoluční předvoj nové, na troskách staré poválečné Evropy, budované společnosti. Mládí vržené vpřed dokazovalo na stavbách mládeže, v divadlech, novinách i na filmovém plátně odhodlání spojit se s avantgardou celého světa, hlavně však se SSSR, v boji za lepší zítřky. Boj „ZA“, se ale změnil v boj „S“ s třídním nepřítelem, pak vnitřním nepřítelem, posléze s mandelinkou bramborovou. Současně s bojem „S“ probíhal boj „O“, o zrno, bílé zlato, černé zlato……možná by došlo nakonec i k boji za lepší zítřky, ale tento nápad nám svými tanky rozmluvil náš nedotknutelný vzor. Pro budoucnost však horší než všechny ty boje bylo znemožnění využít nápady a pracovitost jedinců ve svůj prospěch a povýšení pol. uvědomělosti nad odbornost a um. Papežská neomylnost stranických funkcionářů a netolerance jakéhokoli odporu způsobila čím dál větší občanskou pasivitu.