Evropská energetika zažívá další obrat, který ještě před dvěma lety vypadal téměř nemožně. Německo, které bylo po odstavení posledních jaderných elektráren často vykreslováno jako budoucí závislý dovozce elektřiny, se znovu stalo čistým exportérem proudu. A nešlo o drobnou statistickou odchylku. Podle údajů německé Spolkové síťové agentury vyvezla země v prvním čtvrtletí letošního roku 17,9 terawatthodiny elektřiny a dovezla 15,3 terawatthodiny. Po dlouhém období debat o kolapsu Energiewende tak přišel moment, který v Berlíně okamžitě začal sloužit jako důkaz, že německá energetická transformace stále funguje.  

Jenže realita je mnohem složitější, než jak ji prezentují politici nebo ekologické kampaně. Německo totiž nezačalo vyvážet elektřinu proto, že by náhle objevilo dokonalý energetický model. Hlavním důvodem byl prudký pokles velkoobchodních cen elektřiny na německém trhu. Jinými slovy, německý proud byl v mnoha hodinách jednoduše levnější než elektřina v okolních státech. Pro rakouské, dánské nebo norské obchodníky proto dávalo ekonomický smysl nakupovat právě v Německu.  

Do celé situace výrazně promluvilo počasí. Silná výroba z větrných elektráren vytvořila obrovské objemy levné energie, které musely být okamžitě prodány do evropské sítě. Německo tak opět ukázalo paradox moderní zelené energetiky. Když fouká a svítí, země má elektřiny přebytek. Když počasí nepřeje, musí naopak dovážet. Evropská propojená síť se tak stále více mění v obrovský energetický supermarket, kde se proud pohybuje tam, kde je právě nejlevnější.

Vítr zachránil obraz německé transformace


Současný návrat k exportu proto německá vláda okamžitě využívá jako důkaz, že přechod na obnovitelné zdroje funguje. Největší roli sehrála větrná energie. Ta dnes představuje nejsilnější zdroj německé výroby elektřiny a postupně vytlačuje uhlí i někdejší dominanci plynu. Podle údajů institutu Fraunhofer ISE tvoří obnovitelné zdroje již téměř 56 procent německé výroby elektřiny a samotný vítr produkuje největší část celého energetického mixu.  

Přesto však německý energetický zázrak obsahuje několik velmi nepříjemných detailů, o kterých se mluví podstatně méně. Obrovské množství větrných a solárních zdrojů totiž způsobuje dramatické cenové výkyvy. V některých hodinách padají ceny elektřiny téměř k nule, jindy prudce rostou. Stabilita sítě proto stále závisí na plynových elektrárnách, záložních zdrojích a masivním dovozu v době nízké výroby z obnovitelných zdrojů. Německo tak současně exportuje i importuje obrovské objemy proudu podle aktuální situace na trhu.  

Zvláštní je také geografická mapa německého exportu. Největším odběratelem zůstává Rakousko, prudce rostl export do Dánska a Norska, zatímco vývoz do Francie výrazně poklesl. To dobře ukazuje proměnu evropského energetického prostoru. Francie po problémech se svými jadernými reaktory opět zvýšila domácí výrobu a už nepotřebuje německý proud v takové míře jako dříve. Naopak sever Evropy stále více využívá německé přebytky z větru.  

Evropa objevuje novou energetickou závislost

Z celé debaty zároveň vystupuje mnohem hlubší problém, který se netýká jen Německa. Evropská unie stále hlasitěji mluví o energetické nezávislosti, ale ve skutečnosti vytváří nový typ závislosti. Tentokrát ne na ruském plynu, nýbrž na počasí, přeshraničním obchodování a stabilitě evropské přenosové soustavy.


Německý návrat mezi exportéry proudu proto nelze chápat jako definitivní triumf zelené transformace. Je to spíše důkaz, že Evropa vstoupila do nové éry, ve které budou ceny elektřiny stále více určovat vítr, počasí, algoritmy obchodníků a okamžité pohyby trhu. Energetická bezpečnost už nebude stát pouze na elektrárnách, ale také na schopnosti řídit obrovské datové a přenosové systémy v reálném čase.

A právě v tom spočívá největší paradox současné Evropy. Čím modernější a ekologičtější energetiku buduje, tím složitější a křehčí celý systém ve skutečnosti vzniká.



Zdroje: 1. Der Spiegel; 2. Bundesnetzagentur; 3. Agora Energiewende; 4. Fraunhofer ISE; 5. Clean Energy Wire