Výsledek neznamená, že proizraelská lobby ztratila v americké politice moc. Právě naopak. Disponuje finančními prostředky a politickou infrastrukturou, které jí umožňují výrazně zasahovat do jednotlivých volebních soubojů, a v letošních primárkách zaznamenala vedle porážek také významná vítězství. Michigan však ukázal něco podstatnějšího: finanční síla proizraelských organizací se projevuje právě ve chvíli, kdy se začíná oslabovat politické prostředí, z něhož jejich vliv po desetiletí vyrůstal. Americká podpora Izraele totiž přestává být samozřejmou součástí společenského konsenzu.

Peněz přibývá, společenský konsenzus slábne

Debata o takzvané izraelské lobby není ve Spojených státech nová. Výrazně ji otevřeli politologové John Mearsheimer a Stephen Walt knihou „The Israel Lobby and U.S. Foreign Policy“, vydanou v roce 2007. Jejich základní teze byla od počátku kontroverzní: mimořádnou americkou podporu Izraele podle nich nelze vysvětlit pouze strategickými zájmy Spojených států, ale také politickým působením sítě organizací, donorů a institucí podporujících mimořádně úzké americko-izraelské vztahy.

Téměř o dvacet let později přicházejí investigativní novinář Eli Clifton a politolog Ian Lustick s knihou „Israel’s Lobby: America in the Grip of a Foreign Power“. Jejich argument jde ještě dál. Autoři tvrdí, že proizraelská síť nejen ovlivňuje americkou zahraniční politiku, ale postupně stále více zasahuje také do domácí politiky, financování volebních kampaní a sporů o hranice svobody projevu. Tuto interpretaci je nutné jasně označit za tezi autorů, nikoli za nesporný popis fungování amerického politického systému. Samotný rozsah finančního zapojení některých proizraelských organizací do amerických voleb je však doložitelný.


Izrael se mění z konsenzu na politický spor

Za výsledkem v Michiganu se skrývá hlubší změna americké společnosti. Podle průzkumu Pew Research Center provedeného v květnu 2026 mělo příznivý názor na izraelské obyvatelstvo 52 procent Američanů. V roce 2022 to bylo 67 procent. Podíl negativních názorů během stejného období vzrostl z 25 na 42 procent. Ještě výraznější je změna hodnocení izraelské vlády. V roce 2022 ji příznivě hodnotilo 47 procent Američanů a negativně 43 procent. Letos má příznivý názor pouze 32 procent dotázaných, zatímco negativní 62 procent.


To je strategicky důležitější než jednotlivý výsledek voleb. Po desetiletí fungoval vztah Washingtonu k Izraeli na kombinaci několika faktorů: strategického partnerství, vojenské spolupráce, historických a kulturních vazeb, podpory části amerických židovských organizací, evangelikálních křesťanů a širokého konsenzu politických elit obou stran. Právě poslední část tohoto systému se začíná měnit. Izrael se z tématu, na kterém se republikánské a demokratické vedení převážně shodovalo, postupně stává jedním z témat amerického politického, kulturního a generačního konfliktu. Válka v Gaze tento proces výrazně urychlila a rozdíly jsou dnes patrné nejen mezi republikány a demokraty, ale také mezi generacemi a uvnitř samotné Demokratické strany.


Rozhodující střet teprve přichází

Clifton a Lustick tvrdí, že právě tento mechanismus vysvětluje současný vývoj proizraelské lobby. Podle jejich interpretace se její strategie postupně přesouvá od udržování veřejného konsenzu k upevňování takových politických a institucionálních vazeb mezi Spojenými státy a Izraelem, které budou obtížněji změnitelné i v případě dalšího posunu veřejného mínění. Je to závažná teze a nelze ji automaticky přijímat jako popis celé americké politiky. Autoři knihy jdou ještě dále, když tvrdí, že část proizraelského politického prostředí se snaží omezovat prostor pro kritiku Izraele, například na amerických univerzitách. I zde je nutné důsledně rozlišovat mezi jejich interpretací a ověřitelnými fakty.

Existuje také opačný argument. Obhájci AIPAC a dalších proizraelských organizací mohou namítat, že využívají stejné legální prostředky politického působení jako odbory, ekologické organizace, zbrojní průmysl, farmaceutické společnosti nebo jiné zájmové skupiny. Podpora kandidátů, lobbying a politická reklama jsou standardní součástí amerického politického systému. AIPAC sám deklaruje jako svůj cíl posilování americko-izraelských vztahů a podporu politik, které podle něj zvyšují bezpečnost obou zemí. Právě proto není nejdůležitější otázkou samotná existence izraelské lobby, ale rostoucí rozdíl mezi její politickou a finanční silou a vývojem veřejného mínění.


Politická síla opřená o široký společenský souhlas nepotřebuje neustále dokazovat svou moc. Jakmile však společenský konsenzus slábne, roste význam organizace, peněz a schopnosti ovlivňovat konkrétní volby. Americká politika vůči Izraeli tak vstupuje do období, kdy se může stále více rozevírat rozdíl mezi názory významné části veřejnosti a politikou Washingtonu. Právě tento rozdíl bude skutečnou zkouškou síly proizraelských organizací.

Pokud se veřejné mínění stabilizuje nebo znovu obrátí ve prospěch Izraele, současné napětí může zeslábnout. Pokud však bude podpora Izraele dál klesat, především mezi mladšími voliči a demokraty, americký politický systém se dostane před mnohem zásadnější otázku: zda dokáže změna veřejného mínění změnit také zahraniční politiku Spojených států. A pokud ne, kdo a jak této změně brání.



Zdroje: 1. Responsible Statecraft – Israel’s Lobby: More powerful and more unpopular than ever⁠; 2. Pew Research Center – Americans’ views of Israelis have grown increasingly negative⁠; 3. Associated Press – AIPAC has spent a record amount on Michigan’s Senate primary⁠; 4. Axios – Stevens’ 12-to-1 Michigan spending advantage over El-Sayed⁠; 5. Simon & Schuster – Israel’s Lobby by Eli Clifton and Ian Lustick⁠