Svátek má: Přemysl

Politika

Velikost textu:

Jan Schneider: O co jde na Ukrajině?

Jan Schneider: O co jde na Ukrajině?

Od doby po roce 1990, kdy se Západ na chvilku zdál být civilizovaným prostorem, kde slovo (například o nerozšiřování NATO na Východ) platí, ukazuje Západ stále jasněji svoji tvář, píše Jan Schneider v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Jan Schneider
12. dubna 2021 - 07:20

Výstižněji to nemohl nikdo vyjádřit, než slovem „hamižnost“, které použil britský premiér Boris Johnson na popis britského způsobu získávání protikovidových vakcín.

Vraťme se ještě více zpět, k jedné významné historické lekci. Stalo se to v roce 1983, kdy NATO uskutečnilo vojenské cvičení Able Archer, které bylo tak rozsáhlé a obsahovalo tolik nových a agresivních prvků, že se Moskva začala docela důvodně domnívat, že jde o zástěrku před skutečným jaderným úderem.

V té době pracoval v sovětské rozvědce Oleg Gordijevskij, který však již desátým rokem prohazoval informace rozvědce britské. Dlouhodobou spoluprací si získal jejich důvěru, takže vzali velmi vážně jeho varování, že budou-li stejně agresivně pokračovat v tomto cvičení, je možné, že rozpoutají jadernou válku. Zpětně viděno, tato krize byla skutečně ještě horší, než ona kubánská v roce 1962.

NATO nakonec své aktivity zbrzdilo, a Oleg Gordijevskij po svém útěku ze SSSR byl britskou královnou vyznamenán Řádem svatého Michala a svatého Jiří.

Nyní se hodně zvažuje, nakolik by Defender Europe, největší cvičení NATO od konce studené války, mohlo navodit podobnou situaci. K hranicím Ruska se od března přesunuje ke třem desítkám tisíc vojáků z 27 členských zemí NATO, tedy i z těch vzdálených. K tomu jsou aktivizovány všechny desinformační a propagandistické kanály, včetně všech prodejných a/nebo blbých novinářů, ke spuštění kampaně, osočující Rusko z nějakých agresivních plánů, když soustřeďuje vojska na své straně hranic. Jinými slovy – zatímco většina členských států vyslala své vojáky mimo své hranice, směrem k těm ruským, je tento pohyb popisován div ne jako mírotvorný, zatímco pohybu ruských sil na ruském území jsou podsouvány agresivní úmysly.

Zde je třeba varovně zdvihnout prst. V roce 1983 měl Západ v SSSR svého špióna, kterému důvodně důvěřoval, a na jeho radu „zbrzdil koně“ a přestal eskalovat hrozivé napětí, a tím možná zachránil svět před jadernou válkou.



Otázkou je, zda Západ v současné době má v Rusku svého agenta formátu a důvěryhodnosti Gordijevského? Jestli pracuje ruská kontrarozvědka lépe, než tehdy, je možné, že Západ nemá nikoho, kdo by ho věrohodně varoval, že se blíží ke kritickému bodu, a že napětí kulminuje tak, že by mohlo dojít k nějakému zkratu. Tím by mohl započít konflikt, o němž by nebylo jasné, zda a jak by skončil.

Přitom situace je z analytického hlediska celkem jasná. Rusko chce obchodovat, například chce dostavět Nord Stream II, a proto nedává smysl, aby připravovalo agresi.

Západ přes všechny silácké řeči přitom vidí, že protiruské sankce byly pro Rusko vlastně jenom dobrou masáží, které v něm rozproudilo krev a dodalo mu motivace. V mnoha oblastech měly sankce přímo kontraproduktivní výsledky. Zchoulostivělý Západ, který si nyní navíc není jist ani svým pohlavím, má-li vůbec jaké, vůbec nechápe účinky ruské sauny. Metličky, kopřivy, sankce – velká, bujará a sjednocující radost.


USA chtějí zvyšováním napětí znemožnit evropským státům obchod s Ruskem, přičemž samy ho nesnižují, protože právě o toto jde: o rozšiřování trhů, o vytěsnění konkurentů z volné soutěže (tedy řízenou destrukcí proklamovaných základů svobodného Západního světa). Nejde jen tradičně o vojenský průmysl, ale nyní jde zejména o energetiku, a nově i o farmaceutický průmysl.

Toto spočítat není složité - proto se ze škol vytěsňuje matematika a logické uvažování, a kdoví, možná se uvažuje o povinném zavedení výuky dogmatického náboženství, protože to je ideální kariérní průprava. Člověka naučí osvojit si způsob myšlení, který je krásně charakterizován výrokem: „Vážená paní, přece byste nevěřila více svým očím, než mně?“ (autorem výroku je komik Groucho Marx, který na rozdíl od tragického ukrajinského prezidenta-komika Volodymyra Zelenského byl opravdu vtipný).

O co tedy na Ukrajině jde? O bezohlednou obchodní válku, kdy Spojené státy odstavují od kšeftů i země, kterým jindy vyznávají lásku – ovšemže platonickou. A pokračovat v tom budou, jak se říká, až do posledního Ukrajince. Protože – jak prozradil geoanalytik George Friedman – Spojené státy vyvážejí destabilizaci. A Ukrajina coby zhroucený stát plně zaměstná jak Rusko, tak i státy Evropské unie. A Spojené státy budou mezitím obchodovat.

Pokud to ovšem s tím vojenským cvičením nepřeženou. Protože – opět slovy George Friedmana – je velký rozdíl mezi geopolitickou realitou a americkou psychikou, která je bizarní směsicí nadměrného sebevědomí a hluboké skleslosti. To přesně odpovídá charakteristice adolescentní mysli, avšak přetrvávají-li tyto příznaky v dospělosti, můžeme hovořit o maniodepresivní psychóze, která nemívá dobrou prognózu. Takže osud světa hodně závisí na tom, v jaké fázi se ta chorá americká psychika zrovna nachází.

Je fakt, že těžko můžeme sami zachránit celý svět. Ten ale zachráněn nebude, když si toto budou říkat všichni. Proto nebude zbytí, a – doufejme vbrzku nový – český ministr zahraničí bude muset zvednout standardu důstojnosti a trvat na tom, že jako členský stát NATO jsme Washingtonskou smlouvou zavázáni urovnávat veškeré mezinárodní spory mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.

Odchýlí-li se však v praxi NATO od svého základního principu, pak v něm nemáme co pohledávat.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)