Ukrajina vede vedle války proti Rusku také dlouhodobý zápas s problémem, který stát provází prakticky od získání nezávislosti – systémovou korupcí. Právě tento problém se nyní přibližuje bezprostřednímu okolí prezidenta Volodymyra Zelenského způsobem, který může ovlivnit nejen jeho politickou autoritu, ale také vztahy Ukrajiny s Evropskou unií a dalšími zahraničními partnery.

Největší pozornost přitahuje operace Midas, rozsáhlé vyšetřování ukrajinského Národního protikorupčního úřadu NABU a Specializované protikorupční prokuratury SAPO. Vyšetřovatelé rozkrývají údajnou korupční síť spojenou se státní jadernou společností Energoatom. Vyšetřování se týká mimo jiné systému provizí požadovaných od dodavatelů společnosti a následného praní výnosů z této trestné činnosti.

Pro Zelenského je přitom nutné zachovat jednu podstatnou hranici: dosud nebyly zveřejněny důkazy, že by se prezident osobně podílel na vyšetřovaných korupčních schématech. Politický problém vzniká tím, že vyšetřování zasahuje osoby, které se pohybovaly velmi blízko prezidentské moci nebo byly spojeny s jeho dřívějším podnikatelským a politickým okolím.

Midas už není jen korupční kauzou

Rozsah případu ukazuje, proč se operace Midas stává politicky tak citlivou. Podle informací zveřejněných v souvislosti s vyšetřováním vzniklo více než tisíc hodin odposlechů. Vyšetřovatelé se zabývají podezřením na úplatky a provize při kontraktech Energoatomu. Podle NABU měl systém fungovat tak, že dodavatelé odváděli 10 až 15 procent hodnoty některých zakázek, aby nebyly jejich platby nebo kontrakty blokovány.

Protikorupční úřad současně v červenci 2026 oznámil další posun v případu. Jeden z bývalých vysokých pracovníků Energoatomu je podezřelý, že v letech 2023 až 2025 vypral více než 30 milionů hřiven, přičemž část prostředků měla být využita k nákupu luxusních automobilů a nemovitostí v zahraničí. Stejně jako v ostatních případech platí presumpce neviny.


Politická závažnost celé kauzy je umocněna válkou. Každá informace o možném rozkrádání veřejných prostředků získává jinou váhu v zemi, která současně žádá vlastní občany o oběti a zahraniční partnery o další finanční a vojenskou pomoc.

Zelenskij navíc v roce 2019 vstupoval do prezidentského úřadu jako kandidát, který sliboval rozbití starých korupčních struktur. Pokud se nyní ukazuje, že podobné mechanismy mohly fungovat v blízkosti jeho administrativy, nestačí pouze argument, že se jich prezident osobně neúčastnil. Politická odpovědnost zahrnuje také výběr spolupracovníků, fungování kontrolních mechanismů a reakci státu ve chvíli, kdy se objeví závažná podezření.

Pro Zelenského je rozhodující důvěra

Samotné odhalování korupce však není pouze důkazem slabosti ukrajinského státu. Lze jej číst také opačně. Skutečnost, že NABU a SAPO dokážou vyšetřovat případy zasahující do blízkosti nejvyšších politických kruhů, ukazuje, že instituce vybudované právě pro boj s vysokou korupcí mohou fungovat i během války.

Proto byly významné události z července 2025. Ukrajinský parlament tehdy schválil změnu omezující nezávislost NABU a SAPO. Rozhodnutí vyvolalo protesty ukrajinské veřejnosti a kritiku zahraničních partnerů. Parlament následně 31. července přijal prezidentský návrh, který nezávislost obou institucí obnovil, a Zelenskyj jej podepsal.

Tato epizoda ukázala dvě tváře současné Ukrajiny. Na jedné straně existuje politická snaha získat větší kontrolu nad institucemi schopnými vyšetřovat nejvyšší patra moci. Na druhé straně se ukázala schopnost občanské společnosti, médií a politického systému takový krok zvrátit.

Právě zde může být pro Zelenského největší riziko. Nemusí jím být jedno konkrétní trestní řízení, ale postupné přesvědčení veřejnosti, že protikorupční instituce mohou být politicky omezovány ve chvíli, kdy se jejich vyšetřování začne přibližovat k nejvyšším představitelům státu.

Otázka má zároveň zásadní význam pro evropskou integraci Ukrajiny. Evropská unie dlouhodobě spojuje další postup země směrem k členství s reformou justice, právního státu a účinným bojem proti korupci. Nezávislost NABU a SAPO proto není pouze domácí politickou otázkou, ale také jedním z testů důvěryhodnosti Ukrajiny vůči jejím evropským partnerům.

Zelenskij přitom zůstává symbolem ukrajinského odporu proti ruské invazi. Čím déle však válka pokračuje, tím více se vedle vojenského vedení země vracejí do veřejné debaty otázky fungování státu, nakládání s veřejnými penězi, personálních rozhodnutí a odpovědnosti politické reprezentace.

Právě proto může korupce prezidenta politicky poškodit, aniž by existoval důkaz o jeho osobním obohacení. Pokud budou další vyšetřování opakovaně zasahovat osoby z jeho okolí, bude stále obtížnější vysvětlovat jednotlivé případy pouze jako izolovaná selhání jednotlivců.

Pro Česko nejde o vzdálený ukrajinský problém

Vývoj má přímý význam také pro Českou republiku. Česko patří mezi země, které dlouhodobě podporují Ukrajinu vojensky, humanitárně i ekonomicky a připravují se na účast při její poválečné obnově.


Pro Českou republiku proto kvalita ukrajinských institucí není abstraktní otázkou. Transparentnost veřejných zakázek, předvídatelnost soudů, ochrana investic a skutečná nezávislost kontrolních orgánů budou mít přímý význam také pro české veřejné prostředky a firmy, které se budou na obnově Ukrajiny podílet.

Při poválečné rekonstrukci bude tato otázka ještě významnější než dnes. Na Ukrajinu mohou v příštích desetiletích směřovat mimořádně vysoké veřejné i soukromé investice. Bez důvěry v právní stát a kontrolu veřejných peněz bude obtížnější přesvědčovat evropské vlády, investory i veřejnost, že tyto prostředky jsou využívány účelně.

Korupční skandály proto představují strategické riziko, které přesahuje jednotlivá jména a částky. Mohou postupně ovlivňovat ochotu evropské veřejnosti pokračovat v rozsáhlé pomoci Ukrajině a poskytovat prostředky na její obnovu.

Pro Zelenského může být operace Midas paradoxně nejen hrozbou, ale také příležitostí. Pokud protikorupční instituce dostanou prostor dokončit vyšetřování bez ohledu na to, koho zasáhne, může Ukrajina ukázat, že její stát je schopen kontrolovat sám sebe i během války.

Pokud by naopak vznikl dojem, že prezidentská moc chrání vlastní okolí nebo se pokouší omezovat vyšetřovatele, přestal by být problém pouze další korupční kauzou. Stal by se otázkou důvěry v samotné směřování ukrajinského státu. A právě důvěra domácí veřejnosti i zahraničních partnerů může být pro budoucnost Ukrajiny stejně důležitá jako výsledky jednotlivých vyšetřování.