Politická minulost polského premiéra Donalda Tuska se před lety stala předmětem obvinění týkajících se financování jeho někdejší strany. Publicista Stanislav Kliment v článku pro server Vaše věc popsal svědectví bývalého generálního sekretáře Liberálně-demokratického kongresu (LDK) Pawła Piskorského, podle něhož měla strana na počátku 90. let dostávat finanční podporu od německých křesťanských demokratů. Kliment se přitom vrací i k dalším kontroverzím, které Tuskovu politickou kariéru provázely.

„V roce 2005 po prvním kole prezidentské volby se Donald Tusk již téměř cítil prezidentem. O to větší bylo rozčarování, když Poláci nakonec za hlavu státu zvolili Lecha Kaczyńského. Fakticky o tom rozhodla zpráva, že Tuskův dědeček za II. světové války sloužil jako dobrovolník ve Wehrmachtu,“ napsal Kliment.

Po připomenutí prezidentských voleb autor obrací pozornost k počátkům Tuskova politického působení. Zásadní roli v jeho líčení hraje kniha rozhovorů Mezi námi liberály, v níž Paweł Piskorski popsal poměry uvnitř Liberálně-demokratického kongresu. Na jeho tvrzení navázal také polský týdeník Wprost, který se snažil zjistit více o údajných finančních vazbách strany na německou CDU.

„Týdeník Wprost se k obviněním Piskorského snažil získat další informace a narazil na jednoho z tehdejších špičkových členů Liberálně-demokratického kongresu, který potvrdil, že tehdy skutečně byla čilá spolupráce s německou CDU, tehdy vedenou Helmutem Kohlem, a že z Německa finanční pomoc přicházela. Podle vyjádření mělo v roce 1991 jít o několik set tisíc marek na budování strany, které důvěryhodní členové měnili ve varšavských směnárnách,“ uvedl Kliment.

Podle zdroje citovaného týdeníkem Wprost hledali němečtí křesťanští demokraté po pádu komunismu spolehlivé partnery ve východní Evropě. V Polsku jim měl vyhovovat právě Tuskův kongres, zatímco jiné politické osobnosti a uskupení údajně považovali za příliš levicové nebo nepředvídatelné. Kliment připomíná také finanční zázemí liberálů, jejichž ústředí tehdy sídlilo v luxusním varšavském hotelu Marriott.


Kliment dále popisuje kontakty tehdejších liberálů s podnikatelským prostředím. Všímá si Tuskova životního stylu, včetně stavby domu a automobilů půjčovaných podnikateli, i napětí uvnitř vedení LDK. Podle jeho líčení se v letech 1991 až 1993 vyostřovaly vztahy mezi gdaňskou skupinou kolem Tuska a krakovským politikem Janem Rokitou. Ten měl být podezříván, že nechal kvůli podezření z korupce sledovat některé stranické kolegy zvláštními službami. Ani značné finanční prostředky však straně podle Klimenta nezajistily volební úspěch.

„Ve volbách v roce 1993 však Tusk navzdory všem finančním injekcím neuspěl. Jeho lidé se stáhli do Gdańsku, kde sídlila jimi ovládaná Liberální nadace. O její činnosti a natož hospodaření neměl co říct ani tehdejší generální sekretář LDK Pawel Piskorski. Tusk si vše držel pěkně pod pokličkou. Není tak ani známo, jaké příjmy z nadace po roce 1993 měl,“ pokračoval Kliment.

Po volebním neúspěchu se Tusk podle autora věnoval také vydávání reprezentativních publikací prostřednictvím Liberální nadace. Tyto knihy mělo následně nakupovat město Gdaňsk jako dárky pro své hosty. Do vrcholné politiky se však Tusk později vrátil prostřednictvím Občanské platformy. Mezi její zakladatele patřili rovněž Andrzej Olechowski, Paweł Piskorski a Jan Rokita, s nimiž se Tusk postupně politicky rozešel.


Autor se poté přesouvá od počátků Tuskova politického vzestupu k pozdějšímu hospodaření Občanské platformy. Připomíná tehdejší zprávy o kontroverzních stranických výdajích a věnuje pozornost také životnímu stylu Tuskova rodinného okolí.

„Připomeňme si, že podivné praktiky ve financování jeho strany se netýkají jen minulosti. Není to tak dlouho, co byly odhaleny nesrovnalosti okolo nynějšího hospodaření Občanské platformy. V jejím vyúčtování se totiž našly i účty na značné množství cigaret a alkoholu, nočního podniku, kde lze povečeřet z nahého těla najaté dívky, ale i účty na luxusní oblečení paní Tuskové,“ napsal publicista.


„Zatímco Pawel Piskorski je ochotný svá slova obhájit, nejbližší okolí premiéra Tuska sice informace o financování Liberálně-demokratického kongresu německými křesťanskými demokraty pouze verbálně popírají. Před soud však Piskorského hnát nechtějí. Zřejmě se domnívají, že vše ustojí tak, jako večeře na nahých dívkách,“ uvedl Kliment.

Celou kauzu autor zasazuje také do citlivého historického vztahu Polska k Německu. Připomíná kontroverzi kolem Tuskova dědečka z prezidentské kampaně v roce 2005 a otevírá otázku, zda údajné finanční vazby z počátků Tuskova politického působení mohly ovlivňovat také jeho pozdější politické směřování.

„Vedle samotného způsobu financování kongresu je tak diskutováno, nakolik se tento fakt může projevovat v dnešní politice Donalda Tuska. Vždyť už dříve byli gdaňští liberálové obviňováni z fascinace němectvím,“ uzavřel Stanislav Kliment.