Ještě před dvěma lety vypadala budoucnost Pirátů podstatně nejistěji. Po odchodu z Fialovy vlády v roce 2024 se strana ocitla v hluboké krizi. Ivan Bartoš skončil v jejím čele, preference se pohybovaly nebezpečně blízko pětiprocentní hranice a nebylo vůbec jisté, zda si Piráti udrží postavení významné parlamentní síly.

Zdeněk Hřib převzal vedení v listopadu 2024 a ve volbách 2025 se mu podařilo stranu stabilizovat. Piráti získali 8,97 procenta hlasů a 18 mandátů. V lednu 2026 Hřib mandát předsedy obhájil, když získal 469 hlasů z 611 hlasujících členů. První část úkolu tedy splnil. Piráti přežili. Dnes ale stojí před obtížnější otázkou: Dokážou pod Hřibem vyrůst mimo prostor, ve kterém už mají své nejsilnější voliče?

Hřib stranu stabilizoval, zatím ji ale výrazně nerozšířil

Volební výsledek roku 2025 byl pro Piráty důležitým návratem. Více než půl milionu hlasů a osmnáct poslanců odstranilo existenční otázku, která nad stranou visela během předchozího období. Piráti navíc vstoupili do nové Sněmovny s výrazně obměněným poslaneckým klubem. To jim vytvořilo příležitost začít znovu.

Vývoj preferencí po volbách ale zatím neukazuje, že by se stabilizace automaticky změnila v další růst. STEM dával Pirátům v lednu 2026 8,4 procenta, v březnu 8,1 a v červnu 7,6 procenta. Červnový Median jim naměřil sedm procent. Jednotlivé modely se metodikou liší, společný obraz je však poměrně zřetelný: Piráti se drží bezpečně nad pětiprocentní hranicí, ale k dvouciferné podpoře se zatím neposouvají.

Zajímavější údaj nabízí Median. V červnu naměřil Pirátům volební jádro pouze 3,5 procenta, ale volební potenciál 15,5 procenta. Rozdíl mezi těmito čísly je pro další vývoj strany podstatný. Ukazuje, že existuje poměrně velká skupina lidí, kteří by volbu Pirátů dokázali vážně zvažovat, ale zatím k nim nejsou pevně připoutáni. Hřibovým úkolem tedy nemusí být hledání úplně nového politického prostoru. Musí především přesvědčit potenciální voliče, aby se z možné volby stala skutečná.


Sami si to uvědomují. Hřib a další představitelé strany proto stále častěji vyrážejí mimo velká města a snaží se zbavit obrazu Pirátů jako především pražské či velkoměstské politické síly. To není kosmetická změna kampaně. Je to strategická nutnost.

Piráti už nepotřebují dokazovat, že patří do Sněmovny. Potřebují přesvědčit člověka, který nežije v Praze nebo Brně, nepracuje v technologickém sektoru a nepovažuje se za součást tradičního liberálního městského prostředí, že jejich politika řeší také jeho každodenní problémy. Tuto hranici Hřib zatím nepřekročil.

Nejbližší konkurent se jmenuje STAN

Pro Piráty je situace složitější také tím, že prostor, do kterého by chtěli růst, není prázdný. Jejich nejbližším konkurentem je STAN. Obě strany jsou silnější mezi vzdělanějšími a městskými voliči. Obě jsou jednoznačně proevropské. Obě hovoří o modernizaci státu, vzdělávání, digitalizaci, dostupném bydlení nebo kvalitnějších veřejných službách.

Jejich programy samozřejmě nejsou totožné. Piráti výrazněji zdůrazňují transparentnost, digitalizaci, dostupné bydlení, občanská práva nebo boj proti korupci. STAN více staví na komunální zkušenosti, regionálním zázemí a pragmatické politice středu. Z pohledu části voličů je ale jejich nabídka dostatečně blízká na to, aby o stejného člověka soupeřily.

Data STEM to potvrzují. Část nerozhodnutých potenciálních voličů Pirátů se překrývá právě se STAN, ale také s ODS a TOP 09. A tady vzniká pro Hřiba zásadní problém. STAN je dnes výrazně silnější. V červnovém modelu STEM získali Starostové 13,5 procenta, Piráti 7,6 procenta. Rakušanova strana tedy dokáže v podobném politickém prostoru oslovovat podstatně větší část veřejnosti.


Piráti proto potřebují témata, která dokážou překročit kulturní hranice jejich tradičního elektorátu. Jedním z nich je bydlení. Nedostupnost bytů není problémem pouze mladých liberálních obyvatel velkých měst. Týká se mladých rodin, střední třídy, lidí v regionech i rodičů, kteří sledují, zda jejich děti budou schopny začít samostatný život.

Podobně mohou fungovat digitalizace veřejných služeb, školství nebo snižování byrokracie. Rozhodující ale bude, zda Piráti dokážou tato témata prezentovat jako praktická řešení každodenního života, nikoli pouze jako součást vlastní politické identity.

Tady může být Hřibova osobní zkušenost výhodou. Jeho politická kariéra nevznikla ve Sněmovně, ale v komunální politice. Byl pražským primátorem a následně náměstkem pro dopravu. Piráti tak mohou podobně jako STAN argumentovat konkrétní zkušeností s řízením. Rozdíl je v rozsahu. Starostové mají podobnou zkušenost rozptýlenou po celé republice. Piráti ji potřebují teprve výrazněji rozšířit mimo několik velkých měst.

Komunální volby ukážou, zda Piráti dokážou překročit svůj strop


To je pro stranu důležité. Politická síla, která chce dlouhodobě získávat deset nebo patnáct procent hlasů, nemůže být závislá pouze na jednom nebo dvou celostátně známých představitelích. Potřebuje starosty, zastupitele, poslance a regionální osobnosti, které jsou schopny získávat důvěru i tam, kde značka Pirátů sama o sobě nestačí.

Tady se rozhoduje také o budoucí podobě strany. Piráti si musí odpovědět, čím vlastně chtějí být. Výraznou liberální stranou s jasně vymezeným a relativně stabilním elektorátem? Nebo širší modernizační stranou schopnou oslovovat střední třídu, rodiny a část regionálních voličů? Obě strategie jsou možné. Každá má ale svou cenu.

Přílišný posun do středu může smazávat rozdíl mezi Piráty a STAN. Příliš úzké soustředění na tradiční pirátský elektorát zase může vytvořit politický strop, přes který se strana nedostane. Median přitom ukazuje, že tento strop nemusí být tak nízký, jak naznačuje současný volební model. Volební potenciál 15,5 procenta je téměř dvojnásobný proti současné podpoře Pirátů.

To je pro Hřiba dobrá i špatná zpráva. Dobrá proto, že existuje značná skupina lidí, pro které Piráti nejsou nepřijatelnou stranou. Špatná proto, že je zatím nedokážou přesvědčit, aby je skutečně volili.


Volební výsledek 2025 ukázal, že Piráti nejsou mrtvým politickým projektem. První polovina roku 2026 ale zároveň ukazuje, že samotné přežití se automaticky nezměnilo v růst. Piráti mají osmnáct poslanců, výrazného předsedu, poměrně jasnou politickou identitu a podle Medianu podstatně větší volební potenciál, než kolik lidí je dnes skutečně připraveno jim hlas dát.

Základní otázka proto zní: Kdo je jejich další volič? Pokud to bude další mladý vysokoškolák z velkého města, Piráti především upevní prostor, který už mají. Pokud začnou získávat mladé rodiny z menších měst, část střední třídy a lidi, kteří je dosud považovali za příliš úzce zaměřenou městskou stranu, může začít skutečná expanze.

Nejdůležitější proto není, zda budou mít Piráti v příštím průzkumu sedm, osm nebo devět procent. Podstatnější je, zda se začne měnit složení jejich elektorátu. Teprve pokud se jejich voličská základna začne sociálně, generačně a geograficky rozšiřovat, bude možné říci, že Zdeněk Hřib Piráty nejen zachránil po jejich odchodu z vlády, ale také je připravil na další růst.



Zdroje: 1. Piráti – Zdeněk Hřib obhájil funkci předsedy v lednu 2026⁠; 2. STEM – Volební tendence české veřejnosti, červen 2026⁠; 3. Median – Sněmovní volební model, červen 2026⁠