Ukazuje to časová řada průzkumů SANEP, v nichž respondentům pokládá otázku: „V případě válečného konfliktu na území ČR byste...?" Stejné znění umožňuje sledovat vývoj postojů od roku 2022 do roku 2026.

Je přitom důležité přesně říci, co tato otázka měří. Nezjišťuje ochotu bojovat, vstoupit do armády ani jinak se aktivně podílet na obraně země. Ptá se pouze na to, zda by lidé podle svého dnešního vyjádření v České republice zůstali, odešli, nebo si svou reakcí nejsou jisti.

Za čtyři roky ubylo téměř deset procentních bodů

V roce 2022 odpovědělo 47,8 procenta respondentů, že by v případě válečného konfliktu určitě zůstali v republice, dalších 28,8 procenta by spíše zůstalo. Dohromady tedy setrvání v zemi deklarovalo 76,6 procenta dotázaných.

V roce 2023 byl výsledek velmi podobný: určitě by zůstalo 49,2 procenta a spíše 26,7 procenta, dohromady 75,9 procenta. V roce 2024 už společný podíl klesl na 72,8 procenta. O rok později se nepatrně zvýšil na 73,3 procenta, ale v roce 2026 následoval výraznější pokles.

Letos odpovědělo 48,7 procenta respondentů, že by určitě zůstali, a dalších 18,4 procenta, že by spíše zůstali. Dohromady je to 67,1 procenta. Od roku 2022 se tedy podíl lidí deklarujících setrvání v České republice snížil o 9,5 procentního bodu.

Zajímavé přitom je, kde přesně se změna odehrála. Podíl nejrozhodnější odpovědi „určitě zůstali" se během sledovaného období pohyboval mezi 47,8 a 53,2 procenta a letos činí 48,7 procenta. Výrazně se však zmenšila skupina těch, kteří odpovídají „spíše zůstali" – z 28,8 procenta v roce 2022 na současných 18,4 procenta.

Data tedy neukazují zhroucení pevného odhodlání zůstat v zemi. Mnohem výrazněji se zmenšuje méně rozhodná část této většiny.

Opačný pohyb je patrný u odpovědí předpokládajících odchod. V roce 2022 by určitě co nejrychleji opustilo republiku 4,3 procenta respondentů a dalších 2,9 procenta by ji spíše opustilo. Celkem tedy 7,2 procenta.

V roce 2023 to bylo 8,6 procenta, v roce 2024 už 10,9 procenta. O rok později podíl mírně klesl na 9,6 procenta, ale v roce 2026 vystoupal na 13,4 procenta.

Za čtyři roky se tak skupina respondentů deklarujících odchod zvětšila o 6,2 procentního bodu. Přesto zůstává přibližně pětkrát menší než skupina těch, kteří by podle svého vyjádření v České republice zůstali.
Pozoruhodný je ještě třetí trend. Roste počet nerozhodných. V roce 2022 odpovědělo „nevím" 16,2 procenta respondentů, v roce 2023 15,5 procenta, v roce 2024 16,3 procenta a o rok později 17,1 procenta. Letos jejich podíl vzrostl až na 19,5 procenta.

Téměř každý pátý respondent tedy dnes nedokáže říci, zda by v případě válečného konfliktu na území republiky zůstal, nebo odešel.

Právě kombinace obou pohybů může být podstatnější než samotný pokles skupiny, která by zůstala. Část obyvatel se posouvá směrem k odchodu, další část k nejistotě. Výsledkem je postupné zmenšování většiny, která alespoň deklaruje, že by v zemi setrvala.

Průzkum neříká, co by lidé skutečně udělali

Výsledky je nutné interpretovat opatrně. Respondenti odpovídají na hypotetickou situaci a skutečné chování během války by ovlivňovala řada okolností, které dnes neznají: charakter konfliktu, místo bojů, rodinná situace, věk, zdravotní stav, možnost evakuace nebo rozhodnutí státu.

Stejně tak nelze odpověď „zůstal bych" automaticky interpretovat jako ochotu bojovat. Člověk může v zemi zůstat a do obrany se aktivně nezapojit. Jiný může pomáhat v civilní infrastruktuře, zdravotnictví, zásobování nebo při péči o rodinu. Z jediné otázky nelze tyto rozdíly rozpoznat.

Časová řada má přesto význam, protože ukazuje změnu deklarovaných postojů za čtyři roky. A ta přichází ve chvíli, kdy české bezpečnostní dokumenty stále silněji zdůrazňují, že obrana země nemůže být pouze úkolem armády.

Bezpečnostní strategie České republiky výslovně staví na celovládním a celospolečenském přístupu a spojuje bezpečnost se schopností společnosti zvládat krize a zvyšovat svou odolnost. 


Většina zůstává. Směr změny je ale důležitý

Právě v tomto kontextu získává časová řada SANEP větší význam. V roce 2022 deklarovalo setrvání v České republice v případě válečného konfliktu 76,6 procenta respondentů. V roce 2026 je to 67,1 procenta.

Pořád jde o jasnou většinu. Nebylo by proto správné výsledky popisovat jako důkaz, že Češi chtějí v případě války ze země utíkat.


Pro obranyschopnost státu přitom není rozhodující pouze počet vojáků, policistů, hasičů nebo příslušníků dalších bezpečnostních složek. Důležitá je také připravenost obyvatel vědět, co během krize dělat, jak chránit sebe a své okolí a jak udržovat základní fungování společnosti.

Právě zde může být nejzajímavější otázka, kterou současná data otevírají. Ne zda je dnešních 67,1 procenta vysoké, nebo nízké číslo, ale proč se během čtyř let zmenšila skupina lidí, kteří předpokládají, že by v případě války v České republice zůstali – a proč současně téměř každý pátý respondent neví, co by udělal.



Zdroje: 1. Ministerstvo obrany ČR – Koncepce přípravy občanů k obraně státu 2025–2030⁠; 2. Ministerstvo zahraničních věcí ČR – Bezpečnostní strategie České republiky 2023⁠; 3. Ministerstvo obrany ČR – Vláda schválila novou Koncepci POKOS⁠