K politické straně patří jasný program. Kvůli jasným, definovaným cílům, stejnému pohledu na věc se lidé sdružují v politických stranách. Svojí vizí, programem snaží přesvědčit voliče, aby jim dali mandát k uskutečnění jasně pojmenovaných plánů. Naději by měli voliči vkládat v programy a strany, nikoli obráceně. Pokud straně nezbývá než vkládat Naději do voličů, skrývá tím vlastní neschopnost. Nebo jsou její řešení pro lidi natolik nevhodná, že jedinou Nadějí je lidi zase obalamutit.

Naděje je křesťany vnímána jako jedna z nejvyšších ctností spojovaných s obdobím Velikonoc, s nadějí že potupná smrt na kříži není posledním slovem, ale novým začátkem. Tomáš Akvinský definuje Naději jako očekávání věci budoucí, dobré, nesnadno dosažitelné, přicházející skrze utrpení, smrt a zoufalství. Naděje je očekáváním dobra.

Co očekávají s Nadějí Langer, Bém, Gandalovič, Šnajdr, Barták, Jančík, a další? Co je pro ně budoucí dobré? Je to Naděje pro zemi a její občany nebo naděje pro ně samé udržet si vliv? Zoufalou snahu udržet si vliv nazve Nadějí jen pokrytec.

Skrze jaké utrpení a očistu přichází Naděje k Langrovi, Bémovi, Gandalovičovi, Šnajdrovi, Bartákovi, Jančíkovi a dalším? Skrze utrpení Topolánkovo, kterého roztrhali jako smečka vlků, která trhá svého zraněného vůdce? Skrze jakou očistu prošli regionální kmotři ODS? Setrvání v danosti není Nadějí.

Zoufalá snaha vyděsit voliče, což je hlavní atribut kampaně ODS, není poselstvím pro lidi. Je poselstvím o programové bezradnosti. Bezradnost je v rozporu s Nadějí.

Pro hráče je naděje ve výhru sebedestruktivní emoci. Hodí kostky a očekávají výsledek. Nic než hod kostkami neudělají. Nechávají výsledek náhodě. Důležité pro ně je zúčastnit se hry. Falešní hráči využívají naděje druhých a skrze jejich víru se domáhají nefér praktikami vlastního prospěchu. Chtějí Langer, Bém, Gandalovič, 0Šnajdr, Barták, Jančík a další dělat politiku jako Polis techné tedy správu obce a dát Naději na lepší život lidem nebo vrhají kostky v naději na zachování dosavadního životu sobě?

Podle mého billboardy s Nadějí ODS rezignovala na vítězství ve volbách. Nadějí byla vnitřní změna ODS. K té nedošlo. Namísto toho nám Nečas říká: Zvolte mě a máte Naději, že uhlídám Langera. Zvolte mě a máme Naději, že Bém zmizí do parlamentu. Zvolte mě a máte Naději, že Béma vystřídá jiný Bém. Zvolte mě a máte Naději, že věci zůstanou při starém. Zvolte mě a mátenaději, že politika se stane čistým byznysem. Zvolte nás a máte Naději, že se něco změní... a nebo nezmění. Smlouvy s voliči už tu byly. A moc se to nepovedlo, bylo to proti jen na jedno použití. Tak teď Naděje. Nadějí neublížíme. Neslibujeme, že se změníme, ale máte Naději, že tak možná učiníme. Třeba. Po volbách. Možná. A pak už ne.

Naděje byla jedna z politických stran, kterým exministr Langer navrhl pozastavení činnosti. Důvodem bylo mimo jiné neposkytování informací. Koho že to navrhujete do vlády, vážená ODS? Neřeknete? Raději tedy kompetenční tým. Stínová vláda, tam je to příliš jasné. A kde vzít šestnáct jmen, když ani osm nemám. Ale máme Naději. Že nezklamete a z exministra bude zase ministr. Je mi řadových členů ODS líto. Jejich vedení se uchýlilo od Řešení k Naději. Poprvé v historii volebních kampaní se pořádá kampaň na politickou vyprázdněnost. S Nadějí.

Jiří Paroubek
zveřejněno na aktualne.cz