Předmětem jednání bude ukončení války na Ukrajině a připrava mírové smlouvy. V Evropě, tedy přesněji mezi evropskými politiky, a tzv. politickými elitami se zvedla vlna jakéhosi zájmu o to, aby Evropa byla při těchto třístranných jednáních zastoupena svými vyjednavači. 

Jedním z těchto adeptů na vyjednavače za Evropu by mohl být dokonce i český prezident Pavel. Jeho dlouhodobé stanovisko k válce na Ukrajině je známé a jeho nepřátelství ve vztahu k Rusku rovněž. Ostatně, pánové Stubb a další adepti na funkci vyjednávače za Evropu jsou mu podobní. Dá se říci, že jsou vlastně jako přes kopírák. Ještě by to k nim chtělo dodat Kaiu Kallasovou anebo někoho jiného z pobaltských politiků. Tedy ze zemí, kde dlouhodobě ponižují početné ruské minority. Tak například někoho z Lotyšska, kde je možná čtvrtina obyvatelstva tvořena Rusy, mají děti ruských obyvatel (nemůžeme říci, že plnohodnotných občanů) možnost se zúčastnit školní docházky pouze s výukou v lotyšském jazyce. A podobné je to také v Estonsku a v Litvě. To je vskutku nehorázné a v rozporu se všemi směrnicemi Evropské unie o menšinové politice. Ale je to v EU plně tolerováno. 

Prezidenta Trumpa, který v sobě živí naději na Nobelovu cenu za mír, už to prostě přestalo bavit. Jakmile totiž začal s ukrajinským prezidentem bez mandátu Zelenským mluvit vážně o míru, tento dobrý muž jako úhoř vyklouzl z připravené sítě mírových jednání. A obrátil se na ty správné evropské lídry počínaje Burnhamem, Macronem Merzem, aby do možných jednání o míru hodili vidle. Američané na to reagovali v poslední době tím, že přestali dodávat na Ukrajinu protiraketové obranné systémy, tedy antirakety. A v posledních dnech ukázali, co by se stalo, když by zpomalili či dokonce zastavili telekomunikační systém Starlink. Ukrajinská obrana by pak byla vlastně bezmocná proti ruským  útokům nejrůznějších systémů především balistických raket. 

Takže karty jsou rozdány a zdá se, že Zelenský nemá již žádné eso v rukávě.

 

Jistou naději pro něj a jeho manévrování představuje Evropa a evropští lídři. Pokud by ti byli zapojeni do mírového procesu, tak by se jednalo tak dlouho a tak chaoticky, že by vyjednávání snad ani nešla začít. Mají-li ale jednání být efektivní a vést k cíli, musí být ve formátu, který dohodli americký a ruský prezident. Konec konců v závěru jednání dojde na bezpečnostní záruky a to jak pro Ukrajinu, tak pro Rusko. Tady se mohou evropské státy ukázat. Zkrátka, Zelenský už nemá žádné karty, se kterými by mohl dlouho hrát. A musí konstruktivně jednat. 

Stejně tak Trump potřebuje k dojednání mírové dohody s Íránem ruského prezidenta. Ten otevřeně řekl, což jsem viděl dokonce i ve zpravodajství České televize, že je připraven pomoci Američanům jednat s Íránem, protože vztahy mezi Íránem a Ruskem se rozvíjejí po desetiletí velmi dobrým způsobem. 

Takže oba konflikty, ten na Ukrajině i ten v Perském zálivu, by bylo možné uzavřít prakticky souběžně, synchronně a snad i v krátké době. Jen těch vyjednavačů nesmí být mnoho. A určitě to nebude náš milý pan prezident, který se sice osvědčil už kdysi ve službách komunistické moci a později i ve druhé nejvyšší funkci v rámci NATO, ale chybí mu diplomatická úprava. A zejména mu chybí důvěra dvou partnerů třístranných jednání. O Putinovi se vůbec nebavím, tam je to zřejmé. A sebestředný Trump jistě byl informován o strašlivých slovech našeho prezidenta na svou adresu. 

Takže také  ministr Macinka mohl s klidným svědomím říci, že udělá, pokud bude tím vyjednavačem za Evropu prezident Pavel, vše pro to, aby mu ministerstvo zahraničí maximálně pomohlo. Nebude k čemu pomáhat. 

 

Je možné předvídat, že Ukrajina se nestane členem NATO. Dále pak, že územní ústupky Ukrajiny ve vztahu k Rusku se přiblíží představám ruské strany a že obě země, tedy Ukrajina i Rusko, obdrží široké bezpečnostní záruky od Spojených států, případně od dalších zemí. 

Konečně, v listopadu se sejdou v čínském Šen-čenu nejvyšši představitelé největších světových velmocí, tedy USA, Číny a Ruska, aby mj. snad dali konečnou pečeť na dohodu, která může být učiněna již v Abú Dhábí. Komentátoři veřejnoprávní ČT zcela nekvalifikovaně nedokáží přijmout ani to, že dvě další supervelmoci, tedy USA a Čína,  uznaly vlastně Rusko za sobě rovné. Žvanění o tom, že Rusko, tedy stát se 40% všech světových zásob jaderných zbraní, je pouze regionální velmocí, opakují  různí  političtí hlupáci v ČT i jinde do nekonečna. A to tak, že sami sebe již o tom jistě přesvědčili.

 

Ale svět je někde jinde a supervelmoci se dívají na Evropu z vrchu.Je dobře, že si Babišova vláda udržela jistý odstup, i když premiér mohl projevit více odvahy v tom, aby podpořil mírové snahy prezidenta Trumpa  pokud jde o ukončení války na Ukrajině.

 

Koneckonců i my přeci potřebujeme řešit otázku drahých energií a inflace. I my potřebujeme udržet na uzdě mimo jiné zbrojní výdaje, neboť finanční kapacita české ekonomiky zdaleka neodpovídá fantaskním představám plánovačů  NATO o tom, že bychom měli vydávat prakticky každou pátou korunu z příjmů státního rozpočtu na vojenské účely. 

Konflikty skončí a zbrojení se vrátí do normálních kolejí. Pokud si bude chtít Polsko a Německo zbrojit, tak ať v tom pokračují. Stejně tak jako Francie ve své rádoby velmocenské politice. Na příkladu  Francie je zřejmé, kam až může dojít pohrdání politických a ekonomických elit země vlastním obyvatelstvem a jeho zájmy. Široké vrstvy francouzského obyvatelstva se obřími demonstracemi jen brání avanturistické vládě, která zapomněla, že jejim prvním úkolem by mělo být sloužit dobře svému národu.