Takže pokud bych kontinuálně pokračoval v jejich uvažování a vyjadřování, můžeme se již dnes těšit na Fialovu drahotu, neboť předpokládám, že už nejpozději na přelomu listopadu a prosince budeme mít to potěšení, že pět pravostředových stran vytvoří novou koaliční vládu.

Vládu už dopředu provází neumětelství ve vyjadřování jejích budoucích čelných figur - mám na mysli premiéra a presumptivních ekonomických ministrů – pokud jde o její příští plány v ekonomické oblasti. Chtějí zasáhnout např. do předchozí vládou zpracovaného státního rozpočtu na rok 2022 a přivodit tak několikaměsíční rozpočtové provizorium státu, které mj. nepříznivě ovlivní  kurz české koruny.

Podle všeho nemají připravený ani plán boje proti koronaviru. Pokračují tedy v nekvalifikovaném přístupu k tomuto problému, který představitelé pravice v opozici projevovali na vrcholu pandemie v únoru a v březnu t. r.

Zřejmě vůbec nedokáží docenit a analyzovat dopady razantního růstu cen klíčových komodit ve světě na českou ekonomiku a českou společnost. Česká ekonomika, jako zpracovatelská ekonomika, prakticky bez vlastních zdrojů surovin nezbytných pro výrobu průmyslových kovů a bez významnější vlastní produkce zemního plynu a ropy, je prostě závislá na dovozu. A ceny surovin stanoví světové burzy. V následující tabulce vidíme porovnání cen surovin k 30. 9. tohoto a minulého roku. Jak je zřejmé, s výjimkou zlata a palladia, tedy drahých kovů, vzrostly ceny všech komodit, tedy surovin nezbytných pro  průmyslovou i potravinářskou vyrobu. Zvláště silný meziroční růst zaznamenávají ceny ropy (meziročně růst přes 88%) a zemního plynu (meziročně růst přes 133%).

 

Čerstvé zprávy přicházející z německé ekonomiky uvádějí, že k 30. 9. letošního roku je meziroční růst cen průmyslových výrobků, tedy jinak řečeno výrobní inflace v Německu, nejvyšší od roku 1974, kdy dosáhla růstu 14,5%. V Česku je meziroční růst cen průmyslové produkce v září 9,9%.

Je zřejmé, že růst cen v průmyslu je předzvěstí růstu cen také v oblasti spotřebního zboží. A je tedy předzvěstí razantního růstu inflace, který brzo zasáhne i české spotřebitele.

A pokud bude nová česká vláda bazírovat na svých „úsporných“ opatřeních v oblasti státního rozpočtu, např. formou zmrazení mezd všech veřejných zaměstnanců, bude to následně znamenat krutý propad spotřebitelské poptávky. Z toho vyplyne propad také v ukazateli spotřeba obyvatelstva, který je důležitou složkou tvorby HDP.

Takže,  po poklesu produkce v oblasti automobilového průmyslu, který se zřejmě přenese v důsledku vnějších okolností (nedostatek čipů) i do příštího roku, můžeme očekávat také útlum spotřebitelské poptávky a tedy i pokles tržeb v maloobchodu i ve službách, vyplývající z nižší koupěschopnosti obyvatelstva. Tedy, pokud nová vláda skutečně přistoupí k avizovaným neadekvátním, drakonickým úsporným opatřením. Tím definitivně zničí také řadu malých podnikatelů a živnostníků, kterým se nezadržitelně sníží tržby.

Růst cen komodit ve světě je způsoben dvěma protichůdnými faktory. Jednak vlivem pandemie, která znovu nabyla na sile, ale současně také očekávaným růstem poptávky a růstem výkonů největších světových ekonomik. Tedy především čínské, ale po prosazení Bidenova záchranného balíčku pro americkou ekonomiku, také té americké. Pozadu nezůstane určitě ani německá ekonomika, která je silně provázána jak s americkou, tak s čínskou ekonomikou. Zaplať pánbůh za to, neboť česká ekonomika do určité míry bude žít z očekávatelného růstu německé ekonomiky, neboť je tisícerými pouty s touto ekonomikou spjata. Soudě podle dynamického růstu exportu třetí největší světové ekonomice – japonské (sedm měsíců po sobě), jsou důvody očekávat, že i Japonsko zaznamená letos rychlejší ekonomický růst nežli v předchozích letech.

Své problémy má nyní pochopitelně britská ekonomika, tedy pátá největší světová ekonomika, což je důsledek řady špatných rozhodnutí britské vlády v minulosti v energetické oblasti a samozřejmě také dopad brexitu (nedostatek řezníků, řidičů nákladních automobilů a perspektivně i dalších profesí).

Naopak vcelku zatím pozitivní, i když pochopitelně v rozporu s očekáváním Evropské centrální banky (ECB), je informace o růstu spotřebitelských cen v eurozóně za září, který podle finálních dat byl potvrzen na 3,4%. Uvidíme, kdy se projeví vyšší inflační růst.