Zvláštní, co může spojovat A. Babiše, který postupně vyměnil prakticky celou redakci MFD (a taková čistka opravdu nemohla být provedena bez jeho vědomí) s jasným exponentem politiky ODS a TOP 09 Páralem?

Je to výchova k dialektickému myšlení, kterou oba absolvovali v bývalé státostraně? Nebo je to diletantismus v makroekonomické problematice, jež je oběma vlastní? S velkým pobavením jsem si přečetl další ze seriálu Páralových ekonomických úvah v pondělní MFD. Teze článku P. Párala jsou v zásadě dvě a jsou úžasné:

1. Česká ekonomika v roce 2015 prý poroste, a tak nastal čas ke snižování státního dluhu. Úžasná myšlenka hodná zaznamenání! Ekonomika státu poroste o „závratná“ cca 2 %, daňová struktura se přitom nezmění – a prý nastal čas ke snížení státního dluhu. Pro informaci P. Párala, Sobotkova a Babišova vláda se 100 mld. Kč rozpočtového deficitu jen navázala na trojciferné deficity generované poslední pravicovou vládou. A 2 % nárůstu HDP představují v příjmech státu meziroční přírůstek 20 – 25 mld. Kč, tedy přírůstek nijak závratný.

Pokud stát nezavede zdanění obřích, převážně zahraničních firem, většinou oligopolní povahy (vč. Agrofertu), druhou (vyšší) sazbou z příjmu a nevytvoří podmínky pro růst hospodářství meziročně o cca 3,5 % (což představuje meziroční nárůst 35 – 40 mld. příjmů státu), nemůže vláda v příštích 3 až 4 letech vůbec pomýšlet na přechod k přebytkovému rozpočtu. A nemůže ani pomýšlet na razantní redukci strukturálního deficitu. A nemůže tedy vážně pomýšlet ani na vstup do EMU.

2. Živnostenská daň to podle Párala prý nevytrhne. Páral si pro podporu svého tvrzení, aby dokázal hloupost zavedení on-line registrace tržeb, vybral hostinské. Na jeho místě bych si vybral pro silnější argumentaci spíše malé řemeslníky. Těch 300 až 400 tisíc lidí, kteří se živí v potu tváře prací svých vlastních rukou či hlav. Často ani žádné zaměstnance nemají a musí denně pružně reagovat na poptávku především ve svém okolí. Tedy, pokud se chtějí uživit. Do této kategorie většinou individuálních pracovních činností patří také účetní, daňoví poradci, malí restauratéři a další profese.

Pokud i za rok 2014 se bude výběr daně z příjmu OSVČ pohybovat někde pod 3 mld. Kč, jako tomu bylo v roce 2013, kdy se na dani z příjmu OSVČ vybralo 2,68 miliard korun, budu to považovat za selhání státu. Ovšem i živnostníci potřebují ke svému životu konjunkturu celého hospodářství, obecně růst zaměstnanosti a reálných mezd zaměstnanců i reálných důchodů.

P. Páral připomněl ve svém článku dobu, kdy jsem byl českým premiérem (2005-2006). Za rok 2005 byl výnos živnostenské daně 26,6 mld. Kč a po zavedení štědrých daňových paušálů a společného zdanění manželů mou vládou to bylo za rok 2006 „jen“ 17,9 mld. Kč.

Myslím, že se všichni můžeme shodnout, že daně mají být férové. A to pro každou skupinu občanů. Pokud to A. Babiš bude prosazovat, budu mu tleskat. Jistě chápe, že u živnostníků musí postupovat citlivě a určitě ne s „velkýma očima“ na možný, razantně vyšší výnos daní.

P. Páral je téměř vždy ve svých článcích velmi osobní vůči mně a mému působení v politice. Kdyby psal článek o Dalajlámovi, nezapomněl by mě tam pochopitelně v zkarikované podobě zmínit. Také ve svém pondělním výtvoru píše o tom, jak jsem coby český premiér vyhazoval spolu s

Marťany miliardy z okna „na nové i staré dávky a předvolební dárečky“. Nevím, jak se dá podle P. Párala zabránit starým dávkám, které jsou podloženy platnými zákony státu, které schválily předchozí vlády a sněmovna. Pro přesnost uvádím, že největší „předvolební dáreček“ prosadil tehdy, před sněmovními volbami 2006, blízký Kalouskův spolupracovník poslanec Severa. Jednalo se o štědré rodičovské dávky, které pravicová koalice (včetně hlasu Severy) po svém vzniku v roce 2007 coby rozmařilost zrušila.

Připomenu jen, protože goebbelsovské opakování postihuje notoricky i babišovský tisk, že v letech 2005 a 2006 bylo dosahováno 7% nárůstů HDP. Přál bych současné vládě v čele s ekonomickým Einsteinem Babišem, aby se letos dostala alespoň na polovinu tohoto růstu, což se, bohužel, nestane.

A pokud jde o deficit státu, relativní čísla ročních deficitů v letech 2005 a 2006 v relaci k HDP i celkového deficitu k HDP dosahovaly velmi slušné úrovně a plnění Maastrichtských kritérií. Pokud jde o absolutní výši deficitů v letech 2005 a 2006, významně se na nich podílela tvorba rozpočtových rezerv. Jinak řečeno, pokud by tehdy nebyly vytvářeny rozpočtové rezervy za dva roky v souhrnné výši 92 mld. Kč, byly by deficity o tuto částku nižší. To ovšem Páral neví (pak je nekvalifikovaný) či nechce vědět (pak vědomě lže). Topolánkova vláda tak našla ve státní kase na konci roku 2006 celkem 156 mld. Kč rozpočtových rezerv, které pak zcela cynicky použila i v roce 2008 (60 mld. Kč), kdy ještě trval hospodářský růst. A největší částku pak použila v roce 2009, kdy bylo české hospodářství v recesi. Pokud by tehdy nebylo použito rozpočtových rezerv z marťanských časů, deficit státního rozpočtu by v roce 2009 dosáhl neuvěřitelných 224 mld. Kč. A to vjednom jediném roce….

P. S.: Nejnechutnější na celé věci ovšem je, že P. Páral počítá s tím, že v MFD pochopitelně nedostanu žádný prostor pro svou repliku na jeho lži a diletantské žvásty.