Statistiky jsou čím dál horší. V květnu už i průmysl zamířil dolů, protože také automobilová výroba ztrácí dech a přidala meziročně jen půl procenta. Stavebnictví už není nad nulou ani v plné sezóně a počet zahájených staveb bytů v květnu dokonce meziročně klesl o čtvrtinu a padá tak desetkrát rychleji než celková stavební produkce. Tržby maloobchodu byly v květnu meziročně nižší, bez očištění od sezónních vlivů dokonce o 2,2 procenta. Kdo by se divil, že vleklá dieta tupých škrtů nabírá podobu souchotin?

Až dosud však vždycky stačilo zatáhnout za záchrannou brzdu exportu a pokles se zastavil, jenže ta taky přestává fungovat. Export zmírnil růst a podle některých předběžných statistik dokonce už taky zahájil sestup. Může v tom být vliv celkového ochlazení v Evropské unii, která je ve vleku krize eura. Doktor soudného dne, jak se říká profesoru Nourielu Roubinimu, už tvrdí, že se řítíme do další katastrofy, kde se sečte také zpomalení v USA, „tvrdé přistání“ Číny a případně i ropná krize, pokud dojde k válce mezi Izraelem a Íránem.

To všechno možná napřesrok bude. Moc připraveni však na to nejsme. Pohled na vývoj českého státního dluhu, jehož výsledky za první pololetí byly právě publikovány, působí dojmem, že už to začalo. Tupé škrty české dluhy evidentně přifukují.

Primární saldo státního rozpočtu ČR (bez nákladů na obsluhu dluhu) je 45,3 miliardy korun, ale k tomu jdou čisté výdaje na obsluhu státního dluhu ve výši 26,4 miliardy korun. Dohromady je to 71,7 miliardy korun, jen za první pololetí. Ze statistik o plnění státního rozpočtu sice víme, že na konci pololetí chybělo 79 miliard korun, ale lítají v tom i ty neproplacené evropské fondy a rozdíly v příjmech a výdajích v čase, takže to ponechme zatím bez komentáře.

Ministerstvo financí si zatím letos vytvořilo rezervu (prodalo dluhopisů navíc) ve výši 64,3 miliardy korun, což je evidentně záloha pro případ, že evropské fondy, na které už ministerstvo financí vyplatilo zálohy, z Bruselu proplaceny nebudou. Přinejmenším zčásti, a určitě ne včas. Připomeňme, že státní rozpočet letos počítal s částkou převyšující 100 miliard korun, avšak dosud jsou proplaceny tak dvě miliardy. Vynucenou rezervou dluhu jsme tedy výpůjční potřebu navýšili na 137,1 miliardy korun, a to máme za sebou stále jen prvních šest měsíců letošního roku.

Půjčit však potřebujeme nejen na úroky, ale i na splátky 47,1 miliardy korun.

Hrubá výpůjční potřeba za první pololetí tak představuje 184,2 miliardy korun, to je 9,8 procenta HDP za stejné období. Tam nás přivedla Kalouskova rozpočtová odpovědnost.

Vidíme, že proti primárnímu schodku státního rozpočtu ve výši 45,3 miliardy korun stojí potřeba úspěšně zobchodovat čtyřikrát větší částku, abychom zvládli i obsluhu dluhu a nespadli do pasti likvidity. V prvním pololetí se to povedlo, ale co bude v tom druhém, a za rok, za dva?

Ještě jednou čísla za první pololetí 2012:

• 45,3 miliardy korun rozpočtový schodek
• 26,4 miliardy korun úroky
• 47,1 miliardy korun na splátky
• 64,3 miliardy korun rezerva (na neproplacené evropské fondy?)

184,2 miliardy korun celkem

Vlastní rozpočtový deficit, který je sám o sobě děsivý, tak tvoří pouhou čtvrtinu celkové hrůzy, že trh zamrzne a vletíme do propasti.

Největší riziko je v dluhu v cizích měnách, kde se to může prodražit v důsledku zhoršování směnného kurzu koruny. Jeho podíl je letos velice malý, ale prudce naroste na více než polovinu ročních splátek v roce 2014, což je shodou okolností volební rok. Je to tedy dárek těm, kdo přijdou po Kalouskovi.

Pokud jde o celkovou výši hrubého státního dluhu, na konci prvního pololetí činil 1635,7 miliardy korun, to je 42,6 procenta HDP.

Jinými slovy, na každého Čecha tak připadá dluh téměř 156.000 korun.

Za půl roku se hrubý státní dluh ČR zvýšil o 136,3 miliard koruny, to je o 3,2 procenta HDP vyšší zadlužení, a za posledních 12 měsíců o 223 miliard korun.

Srovnejme to s koncem roku 2006, kdy ČSSD předávala vládu. Tehdy činil hrubý státní dluh 802,5 miliard korun, což bylo 23,9 procenta HDP. Jak je vidět, pěkně to narostlo.

Předvolební složenka TOP 09 z roku 2010 na částku 135 tisíc korun na občana byla sice nesmyslem na hranicích podvodu, ale dnes, po dvou letech účasti této strany ve vlády, kdy má ve svých rukou ministerstvo financí, už by to nestačilo.