Svátek má: Iveta|Slavoj

Komentáře

Virtuóz zkázy i politického realismu

O mrtvých jen dobře nebo nic – kromě pravdy. Tak, a ne jak se to traduje teď, to měl říci Chilón Lakedaimonský už v 6. století př.n.l. Jedině to si zaslouží i Henry Kissinger. Svět, z jehož dramat ční jeho pečeť, opustil až po dosažení sta let.


Pravd, které ho nešlechtí, je kyklopův ranec. To jemu nikdo neodpáře nápad spustit na Indočínu kobercové nálety i napalm a chemické defolianty. Zahubily na 4 milióny životů. Statisíce dětí znetvořily už v mateřském lůně. Právě Kissinger pak sice s Hanojí podepsal příměří. Až ale pět let poté, co je zesabotoval a dal tím zelenou dalším masakrům. Dal ji i agresi indonéského hrdlořeza Suharta proti Východnímu Timoru (se 200 tisíci obětí), krvavému puči v Argentině (s 30 tisíci zmařenými životy) či obludné „Operaci Kondor“, co v Latinské Americe povraždila na 100 tisíc stoupenců pokroku, bezbranné „teology osvobození“ nevyjímaje. Zaštítil i Pinochetovu řezničinu v Chile a hnědý mor ve Španělsku, Řecku a Portugalsku (včetně jeho angolské a mozambické kolonie).

Dopustil se však jediné z hazardérských ptákovin, padajících z české pětidemolice a presstituce? Brzezinski, Henryho věčný sok, třískal zamlada do válečných bubnů (horory o „rudém totáči“). Kissinger startoval knihou Jaderné zbraně a zahraniční politika. Šílenství „strany války“ odmítala. Volala po práskané diplomacii. V tom samém roce 1957 vydal i knihu o „koncertu velmocí“. Záruku míru viděla v jejich vzájemné rovnováze.

Právě ta se kácela v neprospěch USA, když se Kissinger stal poradcem hlavy státu pro státní bezpečnost a pak i ministrem zahraničí. „Vietnamský syndrom“ paralyzoval i většinu vládnoucích kruhů. Kissinger ho lámal hned několika scénáři. Nixonovi umetl cestu do Pekingu – a „čínskou kartu“ rozehrál ke škodě všech amerických konkurentů. Ze ztráty v pohádkový zisk změnil i následky arabsko-izraelské války v roce 1973. Šejky, zděšené izraelským triumfem, přiměl k rekordním nákupům amerických zbraní. Záruky USA, že na ně Tel Aviv nesáhne, vyměnil za závazek „naftokracií“, že budou prodávat ropu výlučně za dolary – a držet je v amerických bankách. Himaláje „petrodolarů“ spasily Ameriku dva roky poté, co musela odpískat zlaté krytí své měny. Život na astronomický dluh u okolního světa jí dopřává dodnes.

Sedmdesátým rokům dominoval opak dnešní nálady. Třetí svět spěl i k ekonomické emancipaci. Leckde dokonce – k „nekapitalistické orientaci“. Posun doleva – a k nezávislejší pozici vůči USA - narůstal i napříč jejich spojenci. Kissinger patřil k dirigentům habaďůry, jež politické kyvadlo otočila. Stavěla na jezuitském výkladu Závěrečného aktu KBSE. Západ své Pinochety dosazovat nepřestal. Lidská práva bral na hůl i doma. Na Východ stupňoval tlak, aby se „détente“ podřídil jako závazku, že přestane rozvíjet svůj vliv a civilizační iniciativu. Vedlo to k bezpohlavnímu přešlapování na místě. Skončilo to „katastrojkou“ pod dětinskou fanglí „všelidských zájmů“. Rekordní kapitulaci spáchala smečka tlučhubů a křiváčků, která se prodrala až do Kremlu. Bez principálů Kissingerova formátu si o tom mohla nechat jen zdát.  

Nad všemi praotci „postkomunismu“, jak si ta vteřina dějin omylem říká, čněl o celé hlavy. Svým talentem a invencí. Čerpaly i ze spousty jeho knih. Srší širokorozchodnou erudicí, originálními postřehy a šťavnatým jazykem. Tím, čím vstoupil mezi literáty, se řídil i za fanfár „vítězů studené války“. Znovu a znovu varoval před vším, co geopolitickou rovnováhu vychýlí přes hranu, hrozící chaosem, akutním pudem sebezáchovy a jaderným ohňostrojem. Před démonizací východních velmocí - a provokacemi válečných magorů. Hvězdná pěchota, která má navrch v české kotlině, se s Kissingerem loučila pukrlaty. Nechce se od něj začít učit? Včera bylo pozdě.          
                 
         Josef Skála

Špionážní válka: Jak CIA pomáhá Ukrajině tajně v boji s Putinem

Špionážní válka: Jak CIA pomáhá Ukrajině tajně v boji s Putinem

Josef Skála 

1.březen 2024
Zní titulek New York Times nad článkem z 28. února. Tuctoví nejsou ani autoři. Adam Entous dostal Pullitzerovu cenu dokonce dvakrát. A jednou i Michael Schwirtz, ač coby člen širšího týmu.

Virtuóz zkázy i politického realismu

Virtuóz zkázy i politického realismu

Josef Skála 

11.prosinec 2023
O mrtvých jen dobře nebo nic – kromě pravdy. Tak, a ne jak se to traduje teď, to měl říci Chilón Lakedaimonský už v 6. století př.n.l. Jedině to si zaslouží i Henry Kissinger. Svět, z jehož dramat ční jeho...

Český Titus Livius očima skvělého bohemisty

Český Titus Livius očima skvělého bohemisty

Josef Skála 

5.prosinec 2023
Dnes mají navrch IQ tykve. Většina trpí i morální křivicí. Klenotům našich dějin rozumí jako koza petrželi. O řadě z nich nemají ani ponětí.

Dnešek mu dává za pravdu víc, než cokoli dřív

Dnešek mu dává za pravdu víc, než cokoli dřív

Josef Skála 

5.květen 2023
Halenka nebo mobil jsou z módy i za dva roky. Vládne jim plánované zastarávání.

Jubilant a proč se vyplatí ho znát

Jubilant a proč se vyplatí ho znát

Josef Skála 

22.únor 2023
»Buržoazie sehrála v dějinách neobyčejně revoluční úlohu. To ona »vytvořila během sotva jednoho století mohutnější a obrovitější výrobní síly než všechny dřívější generace dohromady«.

Krize, válka a vlastní zájem

Krize, válka a vlastní zájem

Josef Skála 

27.říjen 2022
Vox populi se nemýlí. Pro ČR na prvním místě má pádné důvody. Vláda už vlastní politiku ani nepředstírá. Tlumočí jenom cizí příkazy a zákazy.

Souhlasíte se záštitou prezidenta Petra Pavla nad festialem Meeting Brno?