Počasí se tato data přímo netýkají, statisticky bývá největší mráz ne uprostřed astronomické zimy (tedy kolem 5. února), ale už v půlce ledna. Proto meteorologové počítají zimu už od začátku prosince a zima jim skončí přestupným 29. únorem příštího roku. A na dny vánoční slibují pořádnou psírnu.

Ale počasí nepočasí, řeč byla o naplnění oněch brzy už se prodlužujících dní. Pro někoho stále se prodlužující den vůbec není dobrou zprávou. Takový osamělý důchodce má dlouhou chvíli i během dnů nejkratších. A pořád jen sedět na lavičce a kmit holuby taky časem omrzí.

To se pak mimořádně hodí jedna z nejlepších kratochvílí, co lidé znají: lamentování. Stačí jít po ulici. Co pitomců neumí chodit po chodníku vpravo – a zvláště při levotočivých zatáčkách riskují, že za rohem někoho sejme. Nejsrandovnější bývají seřazené bojové šiky chodců čekajících u přechodu na zelenou. Ta zasvítí – a šiky vyrazí. Uprostřed přechodu se srazí, složitě kolem sebe kličkují, motají se, strkají se. Přitom by stačilo chodit vpravo. A všichni se krásně vyhnou. Učila mě to maminka už coby batole (já byl to batole, ne ona) a pak i učitelky v mateřské škole.

Tam mě toho ostatně naučili víc. Třeba že máme elegantního prezidenta jménem Antonín Novotný. Jojo, to byl fešák. A i to jeho jméno mi znělo tak nějak prezidentsky. Když ho pak nahradil ten generál, už jsem bral celkem rozum. Ale asi ne dost, protože si říkám, jak může v Praze na Výtoni dodnes přežít po něm pojmenovaná ulice, když přitom přijel v roce 1945 s Rudou armádou vedenou maršálem Koněvem naši obsazenou zem obsadit a naši dobytou zem dobýt, jak se dnes dovídáme. Namísto Svobodova by se ulice klidně mohla jmenovat Grety Thunbergové.

Ale vrcholí advent, a to je čas, kdy se nemají moc ohřívat sporná témata. Ohřejme si polévku a sporná témata dáme k ledu. Jenže ono pak přijde jarní oteplení a sporná témata se začnout objevovat jak rozmrazující se mamuti na Sibiři.

Dobrá, ale do té doby ohřívejme témata nesporná. Třeba: Slavia už není čínská. Bude Tykačova. Tedy česká. Není to krok zpátky? Dnešní vrcholový sport je přece multietnický, podívejte na trávník při prvoligovém zápase, to je jako sraz mládeže z celé OSN. Ale pořád zemím počítají národní koeficienty, podle kterých se pak nasazuje příslušný počat klubů do mezinárodních soutěží.

Tak koukám, že nesporná témata žádná vlastně nejsou. Někdo má rád holky, jinej zase vdolky. Ale nemuseli by se kvůli tomu spolu prát, že. Blíží se svátky míru a naděje. Prát se znovu začněme, až přijdou svátky války a beznaděje. A ty jsou vlastně kdy?

Bojím se, že odpověď známe všichni.