Rusko, energetická velmoc postavená na těžbě a zpracování ropy, začalo ve velkém dovážet paliva. Ještě výmluvnější je, odkud část dodávek přichází. Během července a srpna bylo podle analýzy přístavních záznamů a pohybu lodí naloženo v Jižní Koreji více než 176 tisíc tun paliva, převážně motorové nafty, které následně zamířilo do ruských přístavů na Dálném východě.

Sedm tankerů uskutečnilo 14 plaveb. Tři použitá plavidla byla pod sankcemi Evropské unie a Velké Británie, jedno také pod australskými sankcemi. To je podstata problému. Jižní Korea patří mezi klíčové americké spojence v Asii, podporuje Ukrajinu a sama vůči Rusku uplatňuje vývozní omezení. Přesto se její přístavy a vody staly součástí trasy, která pomáhá Rusku nahrazovat výpadky domácí produkce paliv.

Z vývozce nafty se stává dovozce

Pro Moskvu je už samotná nutnost dovážet palivo nepříjemným důkazem účinku ukrajinských útoků na energetickou infrastrukturu. Rusko tradičně patří mezi největší světové producenty a bylo po Spojených státech druhým největším vývozcem motorové nafty. Po zavedení západních sankcí dokázalo velkou část exportu přesměrovat do Turecka, Brazílie nebo západní Afriky.

Jenže válka se postupně přesunula přímo do ruských rafinerií. Ukrajinské drony opakovaně zasáhly závody hluboko na ruském území. Podle údajů Mezinárodní energetické agentury citovaných The Guardian kleslo zpracování ropy v červnu na nejnižší úroveň za více než dvacet let a produkce nafty byla téměř o 30 procent nižší než před rokem.


Jen v srpnu dovezlo Rusko podle dat společnosti Kpler po moři 368 tisíc tun ropných produktů, více než sedminásobek červencového množství a nejvyšší měsíční objem od začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu. Z Jižní Koreje pocházelo 112 tisíc tun, tedy 31 procent. Větším dodavatelem byla pouze Indie. Obraz je těžko přehlédnutelný. Země, která vyvážela obrovské objemy paliva do světa, nyní část produkce zadržuje doma a současně shání další dodávky tisíce kilometrů od svých rafinerií.

Sankcionované lodě si pro palivo prostě připluly

Ještě ostřejší otázky vyvolává způsob dopravy. Sankcionovaný tanker Layla uskutečnil dvě plavby z jihokorejského Ulsanu do Vladivostoku a převezl přibližně 57 tisíc tun nafty. Při jedné cestě uvedl jako cíl Vladivostok, při druhé japonskou Niigatu, ale opět zamířil do Ruska.

Ruský tanker Astoria, který je rovněž sankcionovaný, naložil v Ulsanu téměř 11 tisíc tun paliva. Jako destinaci deklaroval Japonsko, následně však doplul do Vladivostoku. Třetí sankcionované plavidlo Chongchon ani nemuselo vplout do přístavu. Přibližně 26 tisíc tun paliva převzalo při překládce z lodi na loď u jihokorejského pobřeží. Jako cílovou destinaci uvedlo Singapur, poté zamířilo do Ruska.


Je nutné dodat důležitou právní skutečnost. Podle dostupných informací se nezdá, že by samotné dodávky porušovaly jihokorejské právo. Soul uplatňuje vlastní sankční a exportní režim a není automaticky vázán každým sankčním rozhodnutím Evropské unie nebo Británie. To ale odhaluje slabé místo celého systému. Sankcionovat tanker v Bruselu nebo Londýně je jedna věc. Zabránit mu, aby obchodoval v jiné jurisdikci, je věc úplně jiná.

Sankční seznam nestačí, pokud ho svět nevymáhá

Západ během války vytvořil rozsáhlou síť sankcí proti ruským firmám, bankám, obchodníkům a lodím. Případ jihokorejských dodávek však ukazuje hranice této strategie. Rusko nemusí sankce vždy přímo porušovat, aby jejich účinek oslabilo. Stačí využívat rozdíly mezi právními režimy jednotlivých zemí, obchodní prostředníky, překládky na moři a přístavy, kde evropské nebo britské restrikce automaticky neplatí.


Pro Evropu je to nepříjemná lekce. EU může přidávat další tankery na sankční seznam, ale pokud stejné lodě mohou získávat náklad v přístavech partnerských států, účinek opatření zůstane omezený. Sankční politika se nerozhoduje počtem jmen na seznamu. Rozhoduje se v přístavech, bankách, pojišťovnách a na moři.

Rusko dnes platí cenu za poškozené rafinerie. Země, která ještě nedávno zásobovala svět naftou, musí sama nakupovat palivo v Asii. Současně ale ukazuje druhou, pro Západ mnohem méně příjemnou pravdu. Sankce jsou jen tak silné, jak silná je ochota států po celém světě je skutečně prosazovat. A jestli sankcionovaný tanker může připlout k partnerovi Západu, naložit desítky tisíc tun paliva a odvézt je do Ruska, pak problém není v tom, že by sankčních seznamů bylo málo. Problém je v tom, co se děje poté, co na ně loď někdo zapíše.



Zdroje: 1. The Guardian – Fuel from South Korea being shipped to Russia as Ukraine war grinds on⁠; 2. Reuters – Traders ship refined fuels to Russia from South Korea in late July⁠; 3. Russia extends diesel export ban until end of October⁠