V jižní Francii vzniká jeden z nejambicióznějších vědeckých projektů v historii lidstva. Na snímku je zachycena instalace jednoho z devíti obřích sektorů vakuové komory reaktoru ITER. Jediný tento „dílek skládačky“ váží přibližně 440 tun a lidé pod ním vypadají jako mravenci. Projekt ITER patří k největším a nejnákladnějším vědeckým experimentům současnosti. Jeho cílem je ovládnout termojadernou fúzi, stejný proces, který pohání Slunce a ostatní hvězdy.

Uvnitř reaktoru bude plazma zahříváno na přibližně 150 milionů stupňů Celsia. To je zhruba desetkrát vyšší teplota, než jaká panuje v samotném jádru Slunce. Žádný běžný materiál by přímý kontakt s takto žhavým plazmatem nevydržel. Vědci proto musí zajistit, aby se plazma nedotýkalo stěn vakuové komory. K jeho udržení pod kontrolou poslouží mimořádně silné magnetické pole, které vytvoří neviditelnou magnetickou klec.


Fúzní palivo tvoří směs izotopů vodíku, deuteria a tritia. Jeho energetická hustota je mimořádná. Pouhý jeden gram této směsi může při úplné fúzi uvolnit přibližně tolik energie jako několik tun fosilních paliv. V přepočtu jde zhruba o 8 tun ropy. Teoreticky tak jeden gram paliva obsahuje energii odpovídající přibližně 94 MWh tepla. Po přeměně na elektřinu by při účinnosti kolem 30 % mohlo jít zhruba o 28 MWh elektrické energie. To odpovídá přibližně roční spotřebě několika běžných českých domácností.


Reaktor ITER má prokázat, že lze při fúzi získat desetkrát více tepelného výkonu, než kolik se dodává na samotný ohřev plazmatu. Konkrétně vědci počítají s příkonem 50 MW pro ohřev plazmatu a fúzním výkonem 500 MW. Nejde ovšem o celkovou energetickou bilanci zařízení. ITER nebude vyrábět elektřinu pro rozvodnou síť. Jeho úkolem je ověřit technologie, které by jednou mohly otevřít cestu ke komerčním fúzním elektrárnám. Pokud projekt uspěje, může představovat jeden z nejdůležitějších kroků na cestě k novému způsobu výroby energie.