Svátek má: Cecílie

Politika

Velikost textu:

Evropa poslala Rusku miliardy. Sliby o nezávislosti dostaly trhliny

Evropa poslala Rusku miliardy. Sliby o nezávislosti dostaly trhliny

Brusel sliboval konec závislosti na ruském plynu. Za deset měsíců letošního roku však Evropská unie zaplatila za dodávky z Arktidy 8,7 miliardy eur. Účet za evropskou energetickou politiku mezitím platí i občané.

Ursula von der Leyenová, šéfka EK
22.listopad 2026 - 06:30

Evropa už několik let přesvědčuje své občany, že energetická závislost na Rusku musí skončit. Po invazi na Ukrajinu se odstřižení od ruských surovin stalo jednou z hlavních politických priorit Evropské unie. Domácnosti i podniky mezitím pocítily prudké zdražení energií, průmysl začal upozorňovat na ztrátu konkurenceschopnosti a politici vysvětlovali, že ekonomické náklady jsou nezbytnou cenou za bezpečnost. Nejnovější statistiky však ukazují nepříjemný rozpor. Zatímco Brusel mluví o energetické nezávislosti, evropské přístavy dál přijímají tankery s ruským plynem a do Moskvy proudí miliardy eur.

Podle analýzy německé organizace Urgewald, vycházející z přepravních dat společnosti Kpler, dovezla Evropská unie od ledna do října 2026 zkapalněný zemní plyn z ruského arktického projektu Jamal LNG v odhadované hodnotě 8,7 miliardy eur. To představuje přibližně 211 miliard korun a zároveň o 21 procent vyšší částku, než kolik Unie za stejný plyn zaplatila za celý loňský rok. Evropské přístavy přijaly 12,89 milionu tun LNG, meziročně o 6,3 procenta více. Na unijní zákazníky připadalo 81 procent zaznamenaných dodávek projektu Jamal. V průměru tak do evropského přístavu připlul tanker s tímto plynem každých 1,7 dne.

Nejde přitom o okrajové odběratele. V říjnu směřovalo 70 procent unijních dodávek z Jamalu do Francie. Významnými dovozními uzly byly také Belgie, Španělsko a Nizozemsko. Západoevropské země, jejichž představitelé patří mezi hlasité zastánce energetického odstřižení od Moskvy, tak nadále sehrávají důležitou roli v obchodu s ruským plynem. Samotné vyložení nákladu ovšem ještě neznamená, že jej celý spotřebovala daná země. Evropský trh je propojený a část dodávek může pokračovat dál.

Sankce na papíře, tankery v přístavech

Rozpor mezi politickými prohlášeními a skutečnými dodávkami je o to výraznější, že Evropská unie už přijala harmonogram ukončení dovozu ruského plynu. Omezení krátkodobých kontraktů začalo platit v dubnu letošního roku, zákaz dodávek LNG podle dosavadních dlouhodobých smluv má následovat od 1. ledna 2027. Do té doby však obchod pokračuje v rozsahu, který vyvolává otázky o účinnosti dosavadních opatření.


Analýza organizace Centre for Research on Energy and Clean Air ukazuje, že během prvních šesti měsíců po omezení krátkodobých kontraktů klesl objem dovozu ruského LNG meziročně pouze o 1,2 procenta. Hodnota těchto nákupů přitom kvůli vyšším cenám vzrostla přibližně o třetinu. Dosavadní omezení tedy skutečný tok plynu výrazně nezměnila. Většina dodávek pokračovala na základě dlouhodobých smluv, na které se vztahovalo přechodné období.

Brusel namítá, že úplné odstřižení nelze provést přes noc. Energetické kontrakty se uzavírají na dlouhá léta, infrastruktura má omezené kapacity a náhlý výpadek dodávek by mohl způsobit další cenový otřes. Evropská komise také připomíná, že podíl ruského plynu na celkovém dovozu EU klesl z přibližně 45 procent před válkou na 12 procent v roce 2025. To je významná změna.

Ani tato čísla však nemohou zastřít skutečnost, že Rusko zůstává dodavatelem, kterému evropské firmy platí miliardové částky. Zatímco politici vysvětlují veřejnosti potřebu ekonomických obětí, obchodní vztahy, které měly postupně skončit, stále přinášejí Moskvě příjmy. Otázka proto nezní pouze, kdy se Evropa ruského plynu zbaví, ale také zda za tento proces neplatí vyšší cenu, než bylo nutné.

Česká kritika sílí, vláda však není jednotná

V české politice na tento rozpor dlouhodobě upozorňuje SPD. Její předseda Tomio Okamura prosazuje možnost obnovit nákupy ruských energetických surovin, pokud by byly cenově výhodnější. V září pro Novinky uvedl: „Já chci mít pro naše voliče levné energie.“ Podobně argumentuje poslanec Jindřich Rajchl, podle něhož by měla být prioritou konkurenceschopnost českých firem a dostupné ceny pro domácnosti.

Rajchl v září při debatě o energetické politice zdůrazňoval potřebu zajistit občanům a podnikům co nejlevnější pohonné hmoty. Obává se, že pokračující evropská energetická politika bude dále oslabovat konkurenceschopnost průmyslu. Poslanec Miroslav Ševčík zase upozorňoval na omezené kapacity světového trhu a problémy s dodávkami z Blízkého východu.


Postoj vládní koalice ovšem není jednotný. Premiér Andrej Babiš v září upozornil, že Rusko vede proti České republice hybridní válku. Vicepremiér Karel Havlíček zpochybnil představu, že návrat k ruským surovinám automaticky přinese levnější energie. Europoslankyně Klára Dostálová z ANO označila obnovení jednání s Moskvou o dodávkách za nereálné. Rozdíly tak existují nejen mezi vládou a opozicí, ale i uvnitř současného vládního tábora.

Ekonomická otázka přitom zůstává naléhavá. Dražší energie zatěžují především energeticky náročná odvětví, od chemického průmyslu přes hutnictví až po výrobu stavebních materiálů. Německé hospodářské problémy se navíc přelévají do Česka, jehož průmysl je na německých odběratelích silně závislý. Firmy musí soupeřit s konkurenty ze zemí, kde jsou náklady na energie nižší. Rozdíl se promítá do investičních rozhodnutí a může ohrozit pracovní místa i růst mezd.

Veškeré zdražování a průmyslové problémy přitom nelze připsat samotnému rozhodnutí omezit ruské dodávky. Ceny energií ovlivnily také válka na Ukrajině, výpadky na světových trzích, konflikty na Blízkém východě, struktura evropské energetiky a domácí regulatorní náklady. Stejně tak není jisté, že by obnovený nákup ruského plynu za současných podmínek automaticky znamenal výrazně levnější účty. Závislost na jednom politicky rizikovém dodavateli ostatně patřila k příčinám předchozí energetické krize.


Evropská energetická politika však musí obstát nejen v bezpečnostních prohlášeních, ale také v ekonomických výsledcích. Pokud se má Unie definitivně vzdát ruských surovin, musí dokázat zajistit dostatek energie za ceny, které její průmysl a domácnosti unesou. Nahrazení jedné závislosti jinou, dražší a stejně politicky zranitelnou, by bylo problematickým výsledkem miliardových investic i několikaletých obětí.

Nejnovější čísla o dovozu ruského LNG jsou nepříjemnou připomínkou nedokončeného úkolu. Evropa svou závislost na Rusku výrazně omezila, obchod však dosud neskončil. Politici, kteří občanům slibovali bezpečnější a odolnější energetiku, budou muset vysvětlit nejen to, proč ruské tankery stále připlouvají do evropských přístavů, ale především kolik bude skutečná nezávislost stát a kdo její cenu nakonec zaplatí.

(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: tldrnews)


Zdroje: 1. energyandcleanair.org/october-2026-monthly-analysis-of-russian-fossil-fuel-exports-and-sanctions/; 2. www.euronews.com/2026/11/12/eu-spent-87bn-on-russian-arctic-lng-in-2026-as-import-ban-looms; 3. novinky.cz/clanek/domaci-hybridni-valka-s-ruskem-o-tom-nam-babis-nic-nerekl-tvrdi-spd-40598990



Obáváte se, že Rusko v nejbližších měsících podnikne agresivní akci proti některé ze zemí NATO?

Ano
transparent.gif transparent.gif
30%
Ne
transparent.gif transparent.gif
40%
Nevím
transparent.gif transparent.gif
30%