Debata o budoucnosti televizních a rozhlasových poplatků znovu otevírá otázku, jak zajistit nezávislost veřejnoprávních médií. Zastánci jejich zachování upozorňují na riziko, že přímé financování České televize a Českého rozhlasu ze státního rozpočtu by mohlo zvýšit závislost těchto institucí na politických rozhodnutích. Kritici takového argumentu naopak poukazují na to, že ze státních peněz fungují i další instituce, u nichž je nezávislost zásadní. Právě tuto úvahu rozvíjí publicista a poradce ministra zahraničí Pavel Šik, který na Facebooku zveřejnil ironický komentář doprovázený obrázkem vytvořeným pomocí umělé inteligence. Muž na něm drží transparent požadující zavedení občanských poplatků pro Ústavní soud s odůvodněním, že financování ze státního rozpočtu ohrožuje demokracii.

Šik svou satiru staví na srovnání veřejných institucí, jejichž nezávislost je důležitou součástí demokratického systému. Začíná u Ústavního soudu a postupně rozšiřuje úvahu na celou justici. Zpochybňuje tak představu, že by samotný způsob financování ze státního rozpočtu musel automaticky znamenat ohrožení nestrannosti. V jeho ironickém podání by totiž bylo možné stejný argument použít i pro zavedení zvláštních poplatků u všech soudů, které by si navíc mohly samy zajišťovat jejich výběr.


Svou úvahu pak rozšiřuje také na kontrolní instituce a bezpečnostní složky. Vedle veřejného ochránce práv a Nejvyššího kontrolního úřadu zmiňuje kriminální policii, jejíž nestrannost je rovněž důležitá pro fungování právního státu. Satirický rozměr komentáře přitom zesiluje představou, že by soudy a policie mohly při vymáhání poplatků spolupracovat. Šik tak pokračuje v nadsázce, která ukazuje, jak široce by bylo možné podobný způsob financování ve jménu ochrany nezávislosti prosazovat.


V závěru komentáře Šik přechází od jednotlivých institucí k samotnému fungování demokratického systému. Tentokrát se zaměřuje na financování voleb, které představují základní mechanismus výběru politické reprezentace. Pokud by podle jeho ironické logiky státní financování samo o sobě ohrožovalo nezávislost institucí, stejná pochybnost by mohla dopadnout i na organizaci voleb. Autor tak završuje řetězec nadsazených návrhů a obrací se přímo na čtenáře s otázkou, jaké další poplatky by bylo možné ve jménu ochrany demokracie zavést.

„Ale vlastně proč zůstávat jen u institucí? Navrhuji i poplatek na financování voleb. Když volby nebudeme financovat poplatky, vláda nemusí být nezávislá a mohlo by to ohrozit demokracii. Napadá vás ještě něco na záchranu demokracie, když už ty poplatky budeme zavádět?“ uzavřel Pavel Šik.