Domácí

Velikost textu:

Dva tunely pod horou se po kilometru setkaly. Už před 2500 lety

Staří Řekové vyhloubili na ostrově Samos více než kilometr dlouhý tunel. Dvě skupiny dělníků postupovaly proti sobě a dokázaly se setkat hluboko ve skále.

Tunel na ostrově Samos

27.říjen 2026 - 04:52

Bez laserů, moderních geodetických přístrojů nebo strojních vrtaček vyhloubili starověcí Řekové pod horou na ostrově Samos tunel dlouhý 1036 metrů. Pracovali současně z obou stran a jejich úkolem bylo setkat se uprostřed skalního masivu. I malá chyba v zaměření přitom mohla zmařit roky práce. Stavba vznikla kolem poloviny 6. století před naším letopočtem pod vedením inženýra Eupalina z Megary. Měla přivádět pramenitou vodu do tehdejšího města Samos, dnešního Pythagoreia. Dodnes patří k nejpozoruhodnějším technickým dílům antického světa.

Město potřebovalo spolehlivý přívod pitné vody z pramene na opačné straně hory Kastro. Povrchový vodovod by byl zranitelný při nepřátelském útoku, proto stavitelé zvolili podzemní trasu. Eupalinos rozdělil práci mezi dvě skupiny. Jedna začala razit ze severní strany, druhá z jižní. Chodba měla průřez přibližně 1,8 × 1,8 metru a dělníci postupovali ručně, za světla olejových lamp.

Největším problémem bylo přesné zaměření. Pokud by se některá skupina odchýlila od správného směru, mohly se obě chodby hluboko pod horou minout. Moderní výzkum ukázal, že trasa nebyla dokonale přímá. Stavitelé v průběhu prací měnili směr a v závěrečné fázi upravili vedení chodeb tak, aby se bezpečně propojily. Nešlo tedy pouze o mimořádně přesné počáteční měření, ale také o schopnost průběžně opravovat odchylky.

Geodetická analýza publikovaná v roce 2012 ukázala, že v místě propojení činil rozdíl úrovní podlah obou chodeb přibližně 64 centimetrů. Vodorovné odchylky byly větší. Eupalinos proto využil změny směru a rozšíření prostoru v místě setkání, čímž zvýšil pravděpodobnost úspěšného propojení.

Pozoruhodné je také řešení samotného vodovodu. Hlavní chodba byla vedena téměř vodorovně, aby bylo snazší ji zaměřit. Voda však potřebovala spád, proto stavitelé podél tunelu vyhloubili samostatný kanál, do kterého uložili keramické potrubí. Kanál se postupně prohluboval a umožňoval vodě proudit gravitačně směrem k městu. Stavba tak spojovala přesné zeměměřičství, znalost hornin a praktické využití hydrauliky. Podle odborných odhadů trvala ražba přibližně osm až deset let. Přesný postup měření ani podobu všech použitých přístrojů však neznáme.

Výjimečnost stavby rozpoznali už současníci antického Řecka. Historik Herodotos ji v 5. století př. n. l. zařadil mezi tři největší stavební díla obyvatel Samu. Ve svých Dějinách popsal tunel ražený ze dvou protilehlých vstupů a zaznamenal také jméno jeho stavitele Eupalina, syna Naustrofova.

Vodovod sloužil městu více než tisíc let. Později ztratil svou původní funkci a postupně upadl v zapomnění. V 19. století byly jeho vstupy znovu nalezeny a rozsáhlejší archeologický výzkum následoval ve 20. století. Od roku 1992 je Eupalinův tunel součástí památky Pythagoreion a Heraion na Samu, zapsané na Seznam světového dědictví UNESCO.

Psali jsme: Babylonská tabulka popsala archu jako obří kulatý člun

Jeho význam nespočívá pouze v délce nebo stáří. Dokládá, že už před dvěma a půl tisíci lety dokázali stavitelé spojit geometrii, geologické znalosti a praktické zkušenosti do mimořádně složitého projektu. Dvě skupiny dělníků se vydaly proti sobě do nitra hory. Přestože musely během práce opravovat směr, nakonec se jejich chodby setkaly.

(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)

Zdroje: 1. UNESCO – Pythagoreion and Heraion of Samos⁠; 2. Hellenic Heritage – Tunnel of Eupalinos: A Unique Feat in the History of Engineering⁠; 3. American Society of Civil Engineers – Tunnel of Eupalinos⁠; 4. Journal of Architecture and Planning – General Description of the Aqueduct Tunnel of Eupalinos in Ancient Samos